Horská dráha citů

Horská dráha citů

Tisíce slz, které nemohu vyslovit

Lživé hádanky, které nemají řešení

Uvězněni ve zkratkách, co neumíme opustit

Jeden tvůj dotek a ruce se třesou, srdce mi shoří

Pocit, který letí rychlostí světla

Jeden okamžik, který nic nezmění

Mávnutí motýlích křídel na konci světa

Všechno se zachvěje a změní se v osamění

Repríza

Repríza

Zas vyšla jsem ven a potkala masky

Konformní šašky schované za prázdná slova

Malé lháře, co hrají si na velké proroky

Žijíce každým okamžikem, maříce roky života

Tak točí se pořád dokola, zase a znova

Jen další repríza trpkého čekání na Godota

Zas potkala jsem lháře a chtěla mu věřit

Nepoučený blázen, co stále ještě hledá

Krutý romantik s věčnou touhou se svěřit

Zas chce být silná, projevit křehkost citu

Nehýbe se z místa, doufá a čeká

A pak se celý svět zboří v okamžiku

*   *   *

Zas vyšla jsem ven a potkala masky

Nepoučený blázen, co stále ještě hledá

Ty malé lháře, co hrají si na velké proroky

Zas chce být silná, projevit křehkost citu

Tak točí se pořád dokola, zase a znova

A pak se celý svět zboří v okamžiku

Zas potkala jsem lháře a chtěla mu věřit

Konformní šašek schovaný za prázdná slova

Krutý romantik s věčnou touhou se svěřit

Žijíce každým okamžikem, maříce roky života

Nehýbe se z místa, doufá a čeká

Jen další repríza trpkého čekání na Godota

*   *   *

Zas vyšla jsem ven a chtěla mu věřit

Konformní šašek, co stále ještě hledá

Malého lháře s věčnou touhou se svěřit

Žijíce okamžikem, chce projevit křehkost citu

Tak točí se pořád dokola, doufá a čeká

Jen další repríza, co zboří se v okamžiku

Zas potkala jsem lháře a jeho masky

Nepoučený blázen schovaný za prázdná slova

Krutý romantik, co hraje si na velké proroky

Zas chce být silná, maříce roky života

Nehýbe se z místa, zase a znova

A celý svět je trpké čekání na Godota

Alchymie vzteku

Alchymie vzteku

zuřivá vzpomínka

v hlavě koktejl se mi vaří

kdesi v prázdnu, spousta stínů

krásný anděl se mi směje

má tisíc jmen a tisíc tváří

a máchá křídly beznaděje

je mi z něj smutno, skoro k breku

znám spoustu slov, jen je vyslovit

dát špetku splínu do moře vzteku

ne každý recept je zaručený

jen kdyby šel cit uvařit

kecy v kleci, jen ulovit kuší

vyždímat do sucha, na jemno nakrájet

a dlouho, dlouho podusit

prý u plotny mi to sluší

co zbyde, tak vyhulit

Reklamace

Reklamace

Modelky s plastovým úsměvem

chodící snůžky tupých frází

jiné zboží na pultech nevedem

mám za sebou těžkou anabázi...

Já sháněla jsem podprsenku

řekli mi, že stany nevedou

tak budu nosit kozy venku

přece si nekoupím tu škaredou...

Kašlu na ty nemilé slečinky

vždyť je stejně nic netěší

celý jejich svět jsou slova a šminky

místo Lentilek Ibalgin zobkají...

Labilní blondýnky na nové dietě

co nosí cizí obličej na ksichtu

a touží po kruté odvetě

protože každý nejí tu jejich šlichtu...

Koupit kalhoty je zhola nemožné

a kalhotky jedině XXL

šijí jen pro vychrtlé a ploché

takže budu nosit holou prdel... 

Růžové bárbínky bez názoru

s IQ záchodové předložky

nechoďte nikam bez dozoru

měli na mě tak akorát ponožky... 

*     *     *

S vozíkem projíždím labyrint Tesca

hledám svý XXL, všude jen eSka

a míjím tyčky, tyčky

samý bulimičky...

Vyšplouchnutá

Vyšplouchnutá

Happiness is a journey, not a destination.

Happiness starts with you. Not your relationship, your friends, or your job. With you.

Happiness is a choice. For everyone. For free.

teď marně hledám slova

je jedno, jak moc tě mám ráda

ublížil jsi mi zase a znova

přísahám, roztrhnu tě jak hada

život je boj

děravá lodička uprostřed moře

jako partnerství, je to stroj

došel benzín a nateklo ti do bot

ale jednou jsi dole, podruhé nahoře

slzy, krev, pot

jsi blbej veslař, ztratils pádlo

a taks mě hodil přes palubu

ve dvou by se to zvládlo

ale ty sis potřeboval nabít hubu

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

na své lodi si pluju v suchu

já blbá tě hledám na hladině

zatímco ty klesáš ke dnu

a kdo je tu na vině?

nikdy není pozdě

a tak zráchaná křičím do dálky

příště půjdu radši po mostě

než abych zbytečně přišla o hlas

teď tu pláču a navlékám korálky

já nemám na to čas

ticho neznamená klid

dnem začínaje, nocí konče

nemůžu s tebou a bez tebe žít

mám toho dost, ty pitomče

*     *     *

I should know that you're no good for me...
Stuck on a roller-coaster and I can't gen off this ride...

Otázky a odpovědi

Otázky a odpovědi

Dnes neumírej      

sami a opuštění jsme všichni

znám tvůj žal, tu beznaděj                   

když duši uzavřou betonové bloky                    

Tak vrátila se básnířka       

a zas roní slzy   

                               kde končí lež a začíná pravda

                                      ve světě, který je tak cizí

Štěstí v lidskosti nenalezneš

a kyselý déšť ti sežere kůži                 

nezoufej, když na hvězdy nedosáhneš              

už je tma, stačí zavřít oči                                                  

Tou odpovědí je láska

                             je blázen, a tak čeká, potichu

                                  jen neví, co byla otázka

                                         proto je k smíchu

*     *     *

Overwhelmed by all insanity

Sacrificed a thousand tears

Supertanker na potůčku

Supertanker na potůčku

Sinusoida

~ vlna ~ vlna ~ vlna ~

ANO zelená ? duha ? červená NE

Výstražné kontrolky           Kroužit kolem odpovědi

Poznávací znamení                                    Manévrovat okolo slova

Něžné náznaky                                           Počkat si tak století

Pětkrát se to změní                 A pak začít zase znova

SEM třeba / ode zdi, ke zdi / třeba TAM

~ možná ~ možná ~ možná ~

Hádanka

Obrázek si marně lepím    

Poslepu hlídkuji

    Na čem jsem, už vážně nevím

Připadám si jak blbeček                         

 Luštím, hádám, dekóduji       

            Tvůj Vánoční stromeček

světlo

tma

~

AWOL

AWOL

POZOR!

... tisíce slov ...

... temnota ...

... probuď se...

Čas,     

jak tiše tiká,     

jeho krutý rozsudek,     

zbydou jen vzpomínky.     

Chladný had v temnotě,               

jeho hebká kůže,               

tiše škrtí,               

jed.               

... sny ...                              

Utíkáš před koncem,                                        

vrať se, dezertére,                                        

probouzej se se mnou,                                        

nauč se zase žít.                                        

... útěk ...                  

Vášeň,      
žhavé doteky,      
ukradené vteřinky,      
tohle je přece mnohem víc.      

     Tisíce kradmých pohledů,
     city nejsou okovy,
     lehkost bytí,
     strach.

          ... naděje ...

                             Nevěřím ve věčný led, 

                             budu tvé něžné jaro,

                              bouře, hromy a blesky, 

                             voda nového života. 

                    ... ticho ...

     Oheň,

     roztopím tě,

     zapálím ti křídla.

Dokud je čas,     

shořet.     

H  
N
     E
D


*     *     *

a ty se zeptáš
kdo že jsem
pak řeknu nevím
mám své stíny

a jedno srdce v němž se pletu
a hořkost krásy jiných světů

jsem ze dna moří tichý host
tlumené světlo škvírou dveří
zbývá mi z tebe

jestliže nikdo neuvěří
má duše shoří na němost

Tomáš Pektor

Skřípote střípků

*      *      *

Láska

Láska

Chtěl bys utéct od bolesti,

teď, když už mě znáš, 

schovat se do ulity

z dětských snů,

neztratíš, co nemáš,

toť moudro dnešních dnů.

Vrať se zpátky k životu,

já jen smrt rozdávám,

znám jen bezcitnou prázdnotu, 

uteč, kam zlo nesmí,

kam cestu neznám,

tam ti nic neublíží.

Jen bláznům budu spásou,

jsem oheň, mám z tepla strach,

bloudím zmraženou tmou,

vše hmotné požírám

a světlo je můj vrah,

co seberu, to nevydám.

Zapomeň a neohlížej se,

jsem pevnost z liliových plátků,

touhou rozpadnu se,

jsem led, tání je mojí zbraní,

má sílu jarních vánků,
tou zabíjím bez váhání.

*     *     *

I Would Die for You

Violate all the love that I'm missing
Throw away all the pain that I'm living
You will believe in me
And I can never be ignored

Poezie

Poezie

Psaní je dar a prokletí,

útěk od smrti k životu,

tah trvá chvíli, překoná staletí,

rok po roku.

Psaní je žít v neživotě

a živit se vlastní strastí,

dělat společnost samotě,

chycena do vlastní pasti.

Psaní je moudrost nerozumu

a ta krutá slova

lžou, mluví pravdu,

a ty čteš, znova a znova.

Psaní je jako trest

jež přináší osvícení,

pokládej ho tedy za čest,

neb pravda vlastně není.

Období

Období

Byla zima, krutá a nelítostná, 

vítr a mráz se snažili o dokonalost,

a já tam v pláních stála, tak osamělá,

místo srdce kámen, jež netluče,

slepě jsem pozorovala ten ledový porost,

tak věčně nádherný, ale nikdy neožije.

Bylo jaro, tiché a pomalé,

déšť a sníh se střídali pro zlost,

a já v řekách tekla zprvu nesměle,

místo krve voda, jež nehřeje,

bez citu jsem hladila tu tekoucí jemnost,

tak hebkou, že klidně zabije.

Bylo léto, žhavé a divoké,

slunce a měsíc vytvářeli souvislost,

a já v ohni hořela z naděje,

místo duše prázdno, jež nehledá,

šátrala jsem po něčem pro radost,

tak nicotnou, neb je bezbranná.

Byl podzim, klidný a postupný,

barvy a mlha se mísili ve všednost,

a já s větrem zpívala o hře na loutny,

místo hlasu hrom, jež sílu předstírá,

šedí jsem oklamala tu zrající hojnost,

tak šťastnou, že nyní umírá.

Zóna

Zóna

Není naděje, zmizela, hledá lepší svět,

utekla, nevrátí se, můžeš jen závidět.

Není den, není noc, jen šeď a žal,

sto dní, sto nocí bys nejraději spal.

Není život, jen stíny vycházejí z ruin,

neznáš ticho, žádný hluk, jen šum.

Není dobro, není zlo, není důvod se ptát,

nemáš nic, ani sebe, už nemáš proč lhát.

Není slov, jen vítr šeptá mezi domy,

nebe smogu od země krve dělí šedé zlomy.

Není lidí, jen zrůdy a samota,

ani láska, ani nenávist, jen prázdnota.

Není radost, není smutek, ani strach,

není život, není smrt, jsi vrah.

Dobrá rada

Dobrá rada

Nechceš-li utéct, jdi dál,

otoč se zády a zapomeň na osud,

stanu se snem, co se ti nezdál,

smrt vymizí, čas se zastaví,

zůstaneš mladý a krásný jako dosud,

budu jen stínem, co něžně hladí.

Osud je lež, rád mluví pravdu,

na tvůj názor se neptá,

tak vzbouři se a předstírej zlobu,

jen nestůj na místě, neživý, nemrtvý,

krok tam či zpět, volba tě leptá,

já jsem noc a ty chceš svítání.

Slunce je periodické zdání,

konec má vše, co má začátek,

a tikot hodin nemá stání.

Zkáza je relativní pojem

a zlo odchází z pohádek

a život je smrti zdrojem.

Nezapomněl jsi, to tě svazuje,

skomíráš, tvůj dech je plamenem

a tvá svoboda je zrádce.

Tvé srdce je pevnost,

křehká prázdnota skrytá kamenem,

vysvoboď se, láska je pitomost.

*     *     *

For what is worth, the truth might hurt you,
There is a little you can do...
When shadows fall I will desert you,
And that's what you will do...

Lead me inside, out of the cold...
I am divided for love...

Podzimní romance

Podzimní romance

Je mlha a padá listí,

půda voní, zoraná a vlhká,

štěrk ti pod nohama chrastí,

jdeš tichou uličkou, 

plameny svíček, slyšíš, jak praská,

doprovázena tichou modlitbou.

Živé a mrtvé dělí železná brána, 

za ní příbytky z žuly a mramoru,

na stromě kráká vrána,

noc padá na tiché království,

tma, že nevidíš hejno havranů,

jež do nebe nosí tajná poselství.

Jdeš pořád dál, až dozadu,

náhrobky staré, mechem porostlé,

došel jsi na neposvěcenou půdu,

kam skoro nikdo nechodí,

zde pohřbívají duše zatracené, 

aby vzdali hold jejich bláznovství.

Tam, pod suchými listy najdeš mě,

věnuj mi kytku vonící jako tvůj splín,

vítr hraje tóny podzimní romance,

čas běží, ale já už nespěchám,

i když zmizí mi i tvůj stín, 

část tebe si navždy ponechám.