Alchymie vzteku
zuřivá vzpomínka
v hlavě koktejl se mi vaří
kdesi v prázdnu, spousta stínů
krásný anděl se mi směje
má tisíc jmen a tisíc tváří
a máchá křídly beznaděje
je mi z něj smutno, skoro k breku
znám spoustu slov, jen je vyslovit
dát špetku splínu do moře vzteku
ne každý recept je zaručený
jen kdyby šel cit uvařit
kecy v kleci, jen ulovit kuší
vyždímat do sucha, na jemno nakrájet
a dlouho, dlouho podusit
prý u plotny mi to sluší
co zbyde, tak vyhulit
Žádné komentáře:
Okomentovat