Návštěva

Návštěva

Leon S. Kennedy, speciální agent tajné služby, nechrápal. Hrdina z Raccoon City a zachránce prezidentovy dcery, vyznamenaný za statečnost a příkladnou službu, slintal. Spíce spánkem spravedlivých, po náročném dni s Ashley, spokojeně ožužlával polštář jako batole. Byla neděle, už celé dvě hodiny. Svatý Valentýn.
          Na balkon dopadly něžné kroky, oproti těmto nožkám kočky neskutečně dupou. Alarm na okně padl za vlast během deseti vteřin. Okno lehce zaprotestovalo, jak do něj nezvaný host začal diamantem řezat elegantní otvor. Příchozí měl evidentně velké zkušenosti, protože zvládl výřezek neslyšně vyrazit a zachytit v letu. Otvorem se protáhla ruka a otevřela balkonové dveře.
          Lehký závan větru ho okamžitě vzbudil, otočil se s pistolí v ruce. Návštěvník byl ovšem v cela bdělém stavu a stihl se za tu dobu dostat až k jeho posteli. Pistole letěla ke stěně, druhou rukou tasil nůž. Nastal zápas s útočníkem a přikrývkami.
          "Aui! To bolí, násilníku!" vypískla.
          "Ado!" zděsil se Leon, pustil ji a máchl po vypínači na stolku.
          "Chyběla jsem ti?" zapředla slečna v jedné ze svých obzvláště vyzývavých variací na rudé šaty.
          "Co tu sakra děláš?" zabodl naštvaně nůž do stolku. Chvíli sice vážně zvažoval, že ji podřeže, ale po deseti letech téhle šarády mu bylo jasné, že jí je jasné, že na to prostě nemá. Neudělal to ani ve Španělsku, ani ve východní Evropě, ani v Číně. A to si to minimálně za ty klíče s medvídkem zasloužila.
          "Pracovně tu nejsem, neboj," zavrněla mu do ucha a uvelebila se mu v klíně, napůl zamotaná do jeho peřiny.
          "Je na tebe vydán mezinárodní zatykač... a ty ses přišla potulit?" povzdechl si rezignovaně.
          "Jsem nešťastná," posteskla si.
          "Hm..." neodpustil si květnatou odpověď plnou sounáležitosti.
          "Jsem nezaměstnaná," podělila se nakonec neochotně.
          "To je žádost o ochrannou vazbu?" zbystřil Leon, který už moc dobře věděl, že Albert Wesker dává výpověď leda kulkou do hlavy. Nebo injekcí s nejnovějším experimentem.
           Vstala a teatrálně zavřela balkon, jakoby to s tou dírou ve skle mělo nějaký efekt. Otočila se na něj, zula si boty a zamířila opět k posteli. Její potutelný úsměv rozsvítil v jeho hlavě výstražnou kontrolku. Trenky, které měl na spaní, rozhodně nebyly k vidění. Obzvláště pro dámské publikum. Chvíli se přetahovali o peřinu. Pak to vzdala a zase se mu usadila v klíně.
            "Redfield mě nemá rád," stěžovala si dál. Začala si bezmyšlenkovitě hrát s jeho vlasy, dramaticky mlčela.
            "Čím to bude?" zamumlal si Leon pro sebe. Chris Redfield měl od Raccoon City jediný životní cíl, zabít Alberta Weskera. Ada, jako nejoblíbenější agentka pana Umbrelly, tudíž nebyla mezi agenty BSAA zrovna populární.
            "To mi ani nic nenabídneš?" mrkla na něj nakonec, aby odvedla pozornost k příjemnějším tématům.
            Druhá výstražná kontrolka. Vlastně víc jak deset. Byl zadaný. Chodil s Redfieldovou sestrou. Kondomy měl jen v pracovní tašce. Ráno vezl Ashley na manikůru. Odpoledne měl rande s Claire. V ledničce měl plesnivý banán a v kredenci tři roky prošlou rybí konzervu. Kafe mu onehdy Claire vyhodila, protože bylo půl roku po záruční době, a čaj raději odešel po svých rok už poté, co se nastěhoval. Sousedi dole měli malé děti. Měl rozvrzanou postel. Chris si na Vánoce naježil novou sniperku. Nestihl si večer dát sprchu. Sousedka naproti byla strašná klepna. Ada z něj vždycky nakonec udělala debila.
           "Pozvu tě na něco, ale v rámci zachování profesionální důstojnosti mi dej chvilku," sdělil jí a i s peřinou se odebral do koupelny. Na její něžné zaťukání odpověděl otočením klíčem. Došel k závěru, že jakékoli dobrodružství se slečnou Wongovou nestálo za ty následky. Zklamaně se vrátila do postele. Mohla se prospat, měla minimálně hodinu.

*     *     *

Servírka musela uznat, že je to příjemná změna. Byly čtyři hodiny ráno a agent Kennedy vešel do místního nonstopu ve slušivém civilním oblečení a v doprovodu excentrické Asiatky v rudých šatech. Usadili se, slečna si nechala od stálého zákazníka poradit, pak Leon oběma objednal. Vše zcela podle pravidel slušného chování. A bez sirén.
          Agenti tajné služby a BSAA byli hlavním důvodem, proč podnik nezavíral a měl široký výběr opravdu dobrého kafe. Obsluha byla zvyklá na ledasco. Leon tam občas zastavil při cestě do práce v nějakou směšnou hodinu, kvůli směšnému důvodu slečny Ashley, poručil si trochu vody, kopl ji do sebe předstíraje, že je to vodka, a jel dál. O jeho pravidelných návštěvách věděla půlka Washingtonu a kavárně nechyběl ani nedávný podpis prezidenta Grahama na stěně slávy. Před pěti lety předekorovali interiér a na zadní stěnu nechali namalovat pár zombie, aby se štamgasti cítili jako doma.
          Leon se občas do nonstopu vracel po zcela neadekvátní době, ve zcela neadekvátním stavu a se zcela neadekvátní společností. Jednou s celým zásahovým týmem ve tři ráno, všichni páchnoucí jako kanalizace, jednou v pozdních večerních hodinách ve značně použité neprůstřelné vestě. Na jeho arsenál už byl vedle vchodu speciální koš s jeho jménem, třikrát větší než koš na deštníky. Jednou ho kolem poledne odmítli obsloužit, dokud si tělo, co přivlekl sebou, neodvezli jeho kolegové, CSI jim tehdy moc pěkně vyčistili podlahu. Krvavé fleky už na Leonovi neřešili, ale s vnitřnostmi ve vlasech ho majitel podniku loni v květnu vyhodil s tím, že má těhotnou ženu a nechce, aby potratila. Za příhod bez bot a značně potrhané vojenské uniformě dostal kafe zdarma.
          "Ado, přestaň mě svlíkat očima," požádal ji po chvíli trapného ticha.
          "Přestala bych, ale to bych tě musela svlíkat doopravdy," usmála se koketně.
          "Přejde tě to někdy?" povzdech si.
          "Chvílemi... ale pak si vzpomenu, jak ti tehdy slušela ta policejní uniforma..." naklonila se k němu.
          "Co po mě vlastně chceš?" zeptal se nabroušeně. Už před deseti lety si raději nechal zajít chuť a ona mu to moc neusnadňovala.
          "Já? Doporučení do nového zaměstnání," ozvala se nevinně.
          Chvíli zůstal zírat. Zvažoval, jestli to myslí vážně. Jestli jí přeskočilo. Nebo přeskočilo jemu. Pak jim servírka donesla kávu a jako pozornost podniku růžový srdíčkový dezert pro dva. Ada zaplesala a nabídla se, že ho bude krmit. Bylo na čase prohnat si hlavou kulku.

Zastavte svět, chci vystoupit.

Ta osudná / ostudná noc

Ta osudná / ostudná noc

Jak vyměňuje žárovku Ashley Grahamová?

"Tati, potřebuju nový byt!"

20:56

Ambasádní mecheche bylo v plném proudu. Hudba, tanec, alkohol, novináři. Všichni, co v DC něco znamenali, byli přítomni. A uprostřed toho víření byli oni dva. Speciální agent Kennedy a speciální slečna Grahamová. Leon a Ashley. Kráska a Zvíře.
          Ashley měla pocit, že se vznáší. Aby taky ne, když ji Leon, ve snaze ochránit zdraví své i všech okolo, celou dobu nesl patnáct centimetrů nad zemí. Nenápadně ji odtančil daleko od paroží a rovnou ji zaparkoval do židle, ke stolečku s vínem. Nešťastně se od něj odlepila.
          "Já chci tančit!" oznámila mu trucovitě a popadla lahev.
          Chvíli seděla, výraz absolutní deprese, usrkávala z lahve. Postával před ní a snažil se, aby ji nezahlédl nikdo od tisku. Šance byla minimální, ale s trochou štěstí by to mohl být aspoň článek bez fotečky do alba trapných výstupů první slečny. Tatíček prezident za to dával významné vánoční bonusy.
          "Někdy si myslím, že mě vůbec nemáš rád!" obvinila ho hlasitě.
          "Taky to nemám v popisu práce," uzemnil ji, ale vzápětí toho zalitoval.
          Začala natahovat. Stukat. Škytat. Kvílet. Fňukat. Nakonec k němu zvedla uslzený pohled. Byl v pasti. Teď, ať udělá cokoli, časem se mu to vymstí. Rozhodl se pro momentálně nejmenší zlo, jen aby přestala s tou trapnou scénkou.
           Sehnul se k Ashley. "Převeleli by mě, chápeš?" pošeptal jí.
           Zafungovalo to. Sice už všem na ambasádě bylo jasné, že první dcera má se svým osobním strážcem skutečně osobní vztah, ale alespoň se rozhodla být nenápadná a skoro na půl hodiny se zvládla sama zabavit. Šel na bar a dal si sodu.

21:18

Sálem se rozlehl šílený jekot. Agent Kennedy pohotově tasil zbraň. A o chvíli později ji zase trapně schovával, když se lehce ovíněná Ashley začala dětinsky zdravit s nějakou kamarádkou z univerzity. Zlatá mládež. Začal tušit problém. O dvě minuty později už věděl, že to nebude problém. Tohle bude průser. Slečny začaly obvolávat kamarádky. Měl nutkání také povolat posily.
          "Bylas už v Glitteru? Musíme tam zajít!" navrhla slečna s příhodným jménem Britney.
          "No jasně! Musíme!" přisvědčila Ashley.
          "Slečno Grahamová, jsem autorizován doprovodit vás na ambasádu a domů. Nikam jinam," pokusil se rázně zasáhnout a předejít hororovému scénáři.
          "Kdepak, Leonku. Ty jdeš tam, kam jdu já. A já jdu do Glitteru!" obořila se na něj vínem posilněná Ashley a dupla si tak silně, že si podrazila nohy. Zachytil ji, ale prohnula se do oblouku a začala botama bruslit po navoskované podlaze. Nezbylo mu, než ji odnést. Už zase.

23:07

Limuzína plná nafintěných slečínek projížděla městem. Ashley trvala na tom, že mu bude sedět na klíně, prý aby měli ostatní víc pohodlí. Vzhledem k velikosti prezidentské limuzíny to byl velmi chabý argument, i kdyby v místním zoo přibrali hrocha, vlezli by se pohodlně. Ashleyinou jedinou starostí bylo vyvolat ve všech mylný dojem, že její osobní strážce je její přítel / osobní asistentka / milenec / nejlepší kamarádka.
          Leon měl jiný problém. Kdykoli se Ashley dívala jinam, slečna Cindy, která seděla naproti, na něj vrhala vilné pohledy. Většinu cesty strávil tím, že taktně odstraňoval Debořinu ruku ze svého pozadí. Ashley v blažené nevědomosti spokojeně kvokala s Evie, která měla evidentně názor úplně na všechno. Finny celou cestu Tweetovala a fotila selfíčka. Glen se stihla dvakrát přelíčit. Hannah a Ivonne si zkusily vyměnit podprsenky. Jesse, homosexuální spolužák všech přítomných, ochotně všem asistoval.

0:38

Slečny se dovedně ztrapňovaly na parketu. Ashley už si málem dvakrát zvrtla kotník. Glen zvracela na záchodě a Finny to náležitě dokumentovala. Byla to evidentně velmi schopná stalkerka, jelikož našla i jeho soukromý profil, což se doteď ani Ashley nepovedlo. Poslala mu pár nelichotivých fotek své drahé kamarádky a pak několik svých rádoby sexy selfíček.
          Seděl na baru a usrkával ze své dietní Coly. Vedle něj seděla jistá slečna Kennie, v růžových flitrových šatičkách, a nešťastně mu líčila, jak v celém DC nemají jediný lak na nehty, který by seděl k jejím botám. Během půl hodiny zjistil, že lak na nehty, to je věda. Jsou rychloschnoucí, vyživující, magnetické, pukající, průhledné, třpytkové, fluoreskující, metalické, zdobící, gelové, ochranné, matné, perleťové, střípkové...
          "Leonééé, pomóóóc!" ozvalo se náhle známé kvílení.
          Během tří vteřin byl u ní, čímž strhl potlesk a jásot všech okolo.
          "To je úžasný! Nevěřila bych, že tě přes tu hudbu uslyší!" rozplývaly se slečny.
          Ashley spustila další ódu na svého hrdinného agenta. Cindy se na něj dívala, jako by z něj do deseti vteřin chtěla strhat oblečení. Evie něco pošeptala Ivonne a ta to začala divoce probírat s Hannah. Šel se raději věnovat posmutnělé slečně Lin, které nedorazil koloušek. Chudáček umíral. Na rýmečku, nejspíše i kašlíček. Při slově teplotka začala vzlykat. Taky mu bylo do pláče.

1:29

Z Glitteru je nakonec musel evakuovat kvůli stavu nejvyšší nouze. Britney došly její oblíbené bonbony a trvala na tom, že je musí ihned mít, jinak se asi zblázní. Jelikož jediné otevřené v tuto dobu jsou obchodní centra, věděl, že ho čeká očistec v podobě butiků, klenotnictví, parfumerií a drogerií. Zatnul zuby a s pohledem upřeným vpřed, do prázdnoty, vyrazil vstříc svému osudu.

5:41

Těsně před šestou ranní slečnám došla energie a rozhodly se, že musejí něco extra zdravého sníst. Agent Kennedy, pohroužen do svých morbidních myšlenek, už ani neměl sílu protestovat proti návštěvě místního McDonnaldu. Věděl, že má tak patnáct minut, než slečny svou nerozhodností vytočí obsluhu natolik, že dostanou ultimátum a konečně si objednají. Pod záminkou bezpečnostní prohlídky na chvíli zmizel za roh.
          "Teda, ta Ashley má štěstí, musím uznat. Už předtím jsi byl kusanec, ale teď, s těmi glitry. No já, sedět vedle tebe, tak se asi neudržím," ozval se za ním Jesse.
          "Glitry?!?" zhrozil se Leon a vtrhl na pány.
          S hrůzou stál před zrcadlem a nevěřil vlastním očím. Ano, spousta glitrů. Doslova z něj sněžily. Spousta fialových glitrů. Měl je všude. I na pistoli. Rozhodl se, že majitele onoho klubu zažaluje za újmu na cti. A zapřísahal se, že mu zařídí menší razii. Z protidrogového. A mravnostního. U FBI měl známé taky.
          V zrcadle zahlédl Jesseho. Jeho chtivé ruce směřovaly k jeho pozadí. Ještě dvě vteřiny a mladý pán by potřeboval sanitku. A plastiku. Naštěstí se z venku ozval šílený jekot skupiny hysterických slečen. Popadl svou oglitrovanou pistoli a zamířil směr Ashley.
          "Leonku, díky bohu, že jsi tady! Hannah má mouchu v kapučínu!" padla mu uchvácená Ashley do náruče.
          Naprosto zdrcená Hannah seděla v sedačce, hlavu v dlaních. Ivonne ji něžně konejšila. Evie kázala vedoucímu prodejny něco o právu volby, éčkách a palmovém oleji. Britney mu zhnuseně podala hrnek. Opravdu v něm plavala moucha. Vzhlédl a setkal se s pohledem Debory, která lízala svou dvojitou porci zmrzliny jako pravá pornoprofesionálka.
          Agent Jefferson už byl na cestě k nim, zbývaly minuty. Zmocnila se ho pomstychtivost. Podal hrnek vedoucímu a dřepl si k Hannah. "To bude dobrý, zlatíčko, však ses ani nenapila. Představ si, že by tam byl pavouk. Ti klesají ke dnu," sdělil jí něžně to sladké tajemství, kvůli kterému budou všechny přítomné princezny do konce života potřebovat psychoterapii.

Takové normální Vánoce

Takové normální Vánoce

V hlavních rolích: naivní a přespříliš Vánočně naladěná slečna Claire Redfieldová,

                              její bratr, dobrácký a náležitě ztrestaný  agent Chris Redfield,
                              jeho přítelkyně, vždy ozbrojená agentka Jill Valentinová,
                              a Claiřin přítel, Barbie z Bílého domu, agent Leon S. Kennedy

3. prosinec

          Žebřík se pod ním opět zakymácel a Chris se proklel, že si vzal dovolenou o týden dřív.
          "Dva a půl centimetru do prava... ááá, to je moc, ne, nahoru... na druhé hodině máš smyčku... nééé, tak ne, nevyjde ti to... ještě trochu doleva..."
          Miloval svou sestru, opravdu, ale teď by ji těmi vánočními světýlky nejraději uškrtil. Claire se rozhodla, že letos budou rodinné Vánoce... DOKONALÉ rodinné Vánoce. A pozvala Jill a Leona, aby u nich celé Vánoce bydleli. Jakoby zkušenost z loňska byla málo. Konec konců, ten granát nakonec vybouchl na zahradě, aspoň měli jezírko bez práce. Kdyby tušil, že to bude vypadat takhle, požádal by velitele, aby ho poslal na misi někam do Iráku nebo Sýrie.
          "Natáhni se trochu, nechci mít pod oknem tu ošklivou zelenou... o dva metry předtím jsi udělal moc dlouhou vlnu, zkrať ji! Ne, tamtu ne! Tamtu!"
          Zabalancoval na žebříku, aby se natáhl, a proklel Leona, jehož žádosti o brzkou dovolenou samozřejmě vyhověno nebylo (jistá první slečna by to bez něj prostě NEPŘEŽILA, a bylo jedno, jak moc by se světu ulevilo). Při pomyšlení, že ho ještě čekají Vánoční nákupy, ho i přecházel hlad.
          "Takhle tu budeme ještě příští týden! Ukaž, já to udělám!" začala se mu sápat po světýlkách a žebříku.
          "Claire, slez!" trhl světýlky. Chápal, že ji Jill trochu vyvedla z míry, když prohlásila, že ten vycpaný Santa půjde pověsit na balkon leda jako cvičný terč, ale tohle bylo moc.
          "Ne, já to udělám!!" trhla s dráty dolů.
          "Claire, myslím to vážně, nech toho, tohle byla vždycky moje práce!"
          "Tak letos to uděláme spolu!"
          "Ne!"
          "Ano!!!" vylezla na druhou šprušli žebříku.
          "Claire!" osopil se na ni pohledem, který obvykle přiměl zaměstnance Umbrelly, aby si dvakrát rozmysleli, jestli nesloží zbraně.
          "Chrisi!" odpověděla mu stejným tónem. Tvrdohlavost měli evidentně po mamince.
          "Pusť!"
          "Ne!"
          "..."
          "..."
          Sousedi odvedle se přesunuli z verandy do sklepa, nebylo to totiž poprvé, kdy by se do takovéto výměny názorů přidala střelba. Minulé díkuvzdání to od agentky Valentinové schytal krocan.
          "..."
          "..."
          Po chvilce přetahování to dopadlo podle očekávání všech okolo, jen ne dvou hlavních aktérů. Agent Redfield se za zvuku strhávaných světýlek zřítil z žebříku a na zemi začal vydávat zvuky, podle kterých by zkušený lovec poznal zraněného Grizzlyho. Polovina sousedů ten večer obvolávala příbuzné v jiných státech, jestli by nemohli přijet na svátky.

4. prosinec

          "Mě nic není! Mě už je dobře! Stačí mi silnější analgetika, nepotřebuju doktora!" řval Chris na celou ulici, zatímco byl želízky připoután k židli.
          Zezadu, a tudíž bezpečně z jeho dosahu, ho táhnul agent Kennedy, který na tuto záchrannou misi dostal volno přímo od prezidenta. Ze předu ho táhla Claire, které jako jediné nehrozilo, že bude kopnuta do obličeje.
          "Já nechci doktora! Já nevěřím doktorům! Oni mají jehly! Isaacs byl doktor! Wesker nejspíše taky! A co teprve Mengele!!!"
          "Proti Weskerovi byl Mengele břídil. Neboj, nespustíme tě z očí..." slíbila mu Jill, která celé akci velela. Rozhodnutí zasáhnout padlo ve chvíli, kdy zjistila, že silnější analgetika by musela shánět na černém trhu nebo v zoo.
          "Kdo řídí?" zeptala se Claire, zatímco cpala bratrovu hlavu do kufru.
          "Leon. Má nejvyšší hodnost a největší oprávnění... a vždycky může vytasit tu rozkošnou fotečku, co mu Ashley věnovala!"
          "Hej!!!" ohradil se dotyčný. Jeho terapeut mu doporučil, aby předstíral, že se to prostě nestalo. Natož že by první slečna vtrhla na zasedání s ministrem obrany. V pyžamu. Protože její Leonek se vrátil z mise.
          Dámy nastoupily a on, evidentně ještě rozrušen vzpomínkou na Ashley, předvedl ukázkové zrychlení z nuly na stovku za tři vteřiny. Až později mu došlo, že to asi byla chyba, jelikož Chrise v kufru nijak nezajistili. Ale aspoň na chvíli ztichnul.
          Poprvé je stavěla hlídka už po třech kilometrech, sotva vyjeli na hlavní silnici.
          "Vezu zraněného agenta!" vytasil Leon svou oblíbenou "já můžu všechno" průkazku.
          Strážník nahlédl do vozu, ale viděl jen velmi nasupenou brunetku a zrzku, co se marně snažila dělat, že tam vůbec není. Z kufru se ozvalo zaúpění, něco jako los v říji. Pro klid své duše je raději pustil dál.
          Druhá hlídka byla tak duchapřítomná, že dala jejich popis a trasu do rádia pro ostatní. Možná tomu pomohla i Jillina pětačtyřicítka namířená strážníkovi mezi oči. Třetí a čtvrtou hlídku minuli poklidně, ani jim v té rychlosti nestihli zasalutovat. Pátá hlídka byla vybavena nejnovějším přírůstkem do vozového parku místní policie, a tudíž se rozhodla udělat jim žádoucí doprovod s majáčkem a sirénou.
          Přítomnost policie se ovšem ukázala jako kontraproduktivní ve chvíli, kdy onoho zraněného agenta, trochu pošramocenějšího, než si ho pamatovali, vytáhli i s židlí z kufru. Strážníci humanisté proti zacházení s trpícím náležitě protestovali a proto jim byl předán, aby ho donesli na příjem. Místo toho se ovšem šli nahlásit sami, jeden se zlomeným nosem, druhý s vykloubenými prsty. Leon musel uznat, že na člověka, co den bolestí nespal, má zlomenou nohu a ruce připoutané k židli, je to opravdu výkon hodný povýšení. Nebo aspoň vánočního příplatku.
          Jill byla z bezpečnostních důvodů na příjmu také odzbrojena, protože její reakce na prvního člověka v bílém plášti také nebyla považována za adekvátní. Celá operace netrvala ani dvě hodiny, ale Claire si byla jistá, že to bude mít dohru ve vztazích mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem obrany.

6. prosinec

          "Dalas tam cukr?"
          "Před pěti minutama!" ozvala se naštvaná Claire.
          "A skořici?"
          "Tu si tam dej sama!" hodila po Jill skleněnou dózu.
           Agentka Valentinová chvíli zápasila s otvíráním. "Ty na tom máš dětskou pojistku, nebo co?"
          "Ne... Ne!" zastavila ji Claire na poslední chvíli.
          Jill se už už chystala dózu otevřít stejným stylem, kterým obvykle otevírala pivo. Uraženě zamířila do obývacího pokoje, kde její přítel, vyvalený na gauči, noha v sádře na polštáři, hrál nějakou krvelačnou střílečku. Nechápala, jak si někdo může takhle nosit práci domů.
          "Otevřít a už nikdy nezatahovat!" zavelela.
          "To já ne, to Leon!" bránil se Chris při plnění rozkazu.
          "Hmm..." ušklíbla se pochybovačně.
          "Ale on to nejspíš fakt byl Leon..." ozvala se Claire, když se Jill vrátila do kuchyně.
          "Děkuji! Už jste taky někdy viděly steaky se skořicí?" ozvalo se z obýváku.
          Jill musela uznat, že za těch deset let viděla Chrise v kuchyni jen dvakrát. Jednou, když chtěl grilovat a venku se strhla nehorázná větrná smršť, a podruhé, když si zašíval střelnou ránu. Krom toho, slaďoušek byl v domě taky jen jeden.
           Nakonec udělaly dvanáct druhů těsta. Claire měla v plánu čtrnáct a Jill k tomu ještě přidala rodinný recept. Jedno těsto ovšem do rána snědl Leon, který chodil uzobkávat tak dlouho, dokud plynule nepřešel do zvracení. Druhé těsto ještě týden odstraňovali z gauče, protože ho Claire v záchvatu vzteku, jen napůl uhnětené, vyklopila na Chrise. Třetí padlo za vlast, když ho Jill prohlásila za zárodek G-Tyranta a vyhodila ho na příjezdovou cestu, aby odháněl koledníky z charity.

10. prosinec

          "Ještě to není," ohlásil Leon při zběžném pohledu do trouby.
          "Ne, už to je!" sklonila se Jill k troubě.
          "Ještě to nevoní!" ohlásil z obýváku Chris.
          "Ale já to cítím až nahoru!" ozvala se Claire ze svého pokoje.
          "A co cítíš, zlato?" zavolal na ni Leon.
          "Perník, přece!"
          "Tak to je dobrý, vzhledem k tomu, že děláme linecké..." brblala Jill, zatímco se jala vytahovat plech.
          "Ještě to není!" zastavil ji Leon.
          "Je!"
          "Není!"
          "..."
          "..."
          Hodila po něm vykrajovátko, vzal si velký zdobený talíř jako štít.
          "Tomu říkám klidné Vánoce..." povzdechl si Chris a opět se uvelebil ke hře.
          Claire sešla dolů, aby bránila svého přítele proti útoku rozlícené agentky Valentinové. Její činnost ovšem úspěch nepřinesla, jelikož první plech skončil na škvarek, druhý byt vytáhnut nedopečený a třetím byl nebohý agent Kennedy, který se ještě pořád pokoušel dělat poradce a vrchního ochutnavače, přetáhnut po hlavě.
          Večer skončil tím, že mrzák v domácnosti, Chris, pekl do dvou do rána, zatímco jeho uražená přítelkyně odešla do baru. Jeho uražená sestra se, poté, co Jill rozkopla oba její zdobené talíře, zamkla ve svém pokoji. A Leon strávil dvě hodiny tím, že se v koupelně přečesával a kontroloval, jestli mu ten plech nesežehl ofinku.

18. prosinec

          "Co to vyvádíš?
          Leon zamrzl v polovině pohybu, jeho pokus proplížit se zadním vchodem mu opět nevyšel. Naštěstí ve dveřích stála Jill a nikoli Velký bratr jako loni. Nebezpečí úmrtí tedy nehrozilo, pouze nebezpečí lehkého přizabití či čistého průstřelu.
           "Rád bych nepozorovaně přenesl dárek pro Claire, takže pokud dovolíš..." osopil se na ni a vyrazil nahoru.
           Schody bral po třech, ale agentka Valentinová taky nebyla žádný šnek. Než za sebou stihl zabouchnout dveře ložnice, strčila mu tam svůj elegantní pantoflíček, jak nazývala torzo starých kanad. Zaslechl cvaknutí pojistky pistole a z jejího vítězoslavného pohledu bylo jasné, že mu nemíří na palec u nohy.
          "Podle paragrafu 44G, odstavec 5, speciální příručky pro agenty typu BT5, má i agent s nižší hodností právo překontrolovat práci nadřízeného agenta v případě, že je k tomu speciálně vybaven," oznámila mu.
           Evidentně na něj byla nachystaná. Nedokázal si totiž představit agentku Valentinovou, jak ve volných chvílích čte příručky. Jak ve volných chvílích čte. Že má volné chvíle. Tohle byla Chrisova práce. Pustil ji dovnitř. Mohl se s ní sice přetahovat, ale i kdyby zvítězil, nemělo by to žádnou váhu. Jill nikdy neměla problém s vykopáváním dveří, obzvláště, pokud byl na druhé straně on. Obvykle jí padly za oběť ty koupelnové. Po páté takového příhodě nechal Chris do koupelny nainstalovat pouze závěs.
            "To sice ano, ale..." skryl balíček za zády. "Podle speciálního nařízení R995, prezidentského dekretu z 14.8. loňského roku, má příslušný agent, jemuž hrozí kontrola, právo odvolat se k nadřízenému, který na celou záležitost dohlédne," odcitoval agent Kennedy, který by, kdyby mohl, příručky jedl místo salátu.
            "Opravdu si myslíš, že Ingrid tě vezme na milost?"
            A tady byl ten problém, jeho sekci ve skutečnosti velela agentka Hunniganová, ledová královna, co nabíjela pistoli sponkama na papíry. Neměl šanci. Odevzdaně předal dárek k inspekci... jako každý rok.
            "Jill nešetrně vysypala na postel podezřele růžový balíček nadepsaný "POUZE pro Claire" a nakrčila nos.
            "To jako fakt?" otočila se na něj. "Přiznej se, tohle vybírala první dcera!" obvinila ho zhnuseně. Bylo to růžové, krajkové, plyšové, s peřím, třpytivé a extrémně naparfemované.
            Vyzvedla atrapu pout s chlupatým obalem. "Nemáš vlastní?"
            Pak se dala do průzkum prádélka, co by si na sebe nevzala, ani kdyby měla jistotu, že ho z ní sundají kudlou. S odporem vzala za mašličku kus prádla a vyzvedla minitanga, tři šňůrečky a malý trojůhelníček látky, aby se neřeklo. "Prosím, řekni, že je nezkoušela!"
            "Popral jsem se s ní v kabince, naštěstí ji vyvedla ostraha," přiznal.
            "Měl by sis najít jinou práci," konstatovala Jill a raději se dala na odchod, tohle na ni bylo moc.
            "Já se snažím!" zavyl Leon a vyrazil za ní. "Ale ta malá noční můra je schopná vyhrožovat i ministrovi obrany, protože ona chce Leonááá!" zapíštěl, jak má slečna Grahamová ve zvyku, a zoufale si sedl na schody.
             Jill se se smíchem vrátila do kuchyně. Bylo třeba dovybavit lékárničku po Chrisově eskapádě. A doplnit zásoby ledu. A vodky. Hlavně vodky. Na tohle svařák nestačil.

21. prosinec

          "Huááá!" rozlehlo se opět kanceláří speciálních agentů BSAA.
          Tentokrát však nešlo o zbraně hromadného ničení či bioteroristy. Byl velmi netypický pracovní den. Kancelář byla plná. Všichni agenti seděli na svých místech a ťukali do svých klávesnic. Spotřeba kávy stoupla o 600% oproti normálu. Doručovatelé nezdravých jídel měli žně. Vrátný byl zralý na psychoterapii.
          "Proč, sakra, proč?" ozval se znovu zbědovaný hlas.
          "Prostě fňukáš nebo máš na mysli nějaké konkrétní proč?" otočil se na něj agent Redfield. Ani on nebyl od papírování omluven, vyfasoval extra židličku a služební polštářek s BSAA logem. Nejspíše to bylo tím, že pravidelně obsazoval pření příčky v neplnění byrokratických povinností.
          "Proč teroristé nikdy neútočí na Vánoce? Chápete to? Mám tu dvaapadesát upomínek o nedoručené hlášení a dovolená mi začíná až pětadvacátého! Já to snad i stihnu!!!"
          "Kdyby Wesker pustil do města nějaký G-dáreček, byli bychom všichni nahraní! Polovina z nás je sjetá stimulantama, místo mozku želé plné byrokratických kokotin! A ta druhá půlka sedí s dětma v letadle na Floridu!" ozvalo se odjinud.
          "Být váma, užívám si spisovatelskou kariéru, co to dá. Říkáte si u pana Umbrelly o nehezký Vánoční dáreček," prohlásila agentka Valentinová temně.
           Zazvonil telefon. Kancelář zpozorněla.
           "Valentinová!" skočila Jill k horké lince, jelikož velitel Redfield byl poněkud indisponován.
           "Jill, díky bohu! Mám problém..." ozval se Claiřin hlas na druhé straně.
           "Výjezdovka je venku za 48 vteřin! Jsi ozbrojená?" V té chvíli už celá kancelář dopínala neprůstřelné vesty.
           "Ne Umbrella problém! Vánoční problém!!!" zařvala rozčilená Claire dost nahlas na to, aby ji slyšela půlka kanceláře. Evidentně měla pocit, že ona, volající na horkou linku speciálních jednotek pro boj s bioterorismem, je jediná normální.
           Agenti si začali smutně odepínat pouzdra na pistole. Barry láskyplně pohladil svůj samopal. "Už brzo, neboj," přislíbil mu a opět ho odložil na čestné místo. Na chvíli všichni podlehli depresi.
           "Vůbec netuším, co dát Leonovi!"
           Jill protočila oči v sloup a přepojila Claire z horké linky na soukromou ke svému stolu. Chris se znechuceně otočil zpět k monitoru. Zbytek kanceláře (jelikož složení BSAA byli 95% muži, Jill a uklízečka) se nahrnul do kuchyňky, kde už jejich IT specialista zahájil odposlech. Pánové si vždy rádi poslechli agentku Valentinovou na téma Po čem muži touží.
            "Zlato, ty nikdy netušíš, co dát Leonovi."
            "Ale..."
            "Kup si hrubou mašli, zamotej se do ní a lehni si do postele. Zaručuju ti, že si nebude stěžovat!"
            "To je tak laciné!"
            Jill si opět vzpomněla na Leonův dárek pro ni. Na laciné měla letos trochu jiné měřítko. "Tak mu kup žehličku na vlasy!"
            "Má dvě!"
            Jill si svůj komentář raději nechala pro sebe. Přecejen, předloni, když mu ona dala ten obří Barbie kufřík plný šminků, s ní Claire dva měsíce nemluvila. Pak se provalilo, že Leon je s dárkem zcela spokojen a až na ty zářivé fialové stíny už stihnul vše odzkoušet. Letos pro něj měla kravatu. Lososovou.
            "Trojku! Trojku!" poradil jí opatrně kolega odvedle, odposlech si moudře přepojil do sluchátek.
            "Redfieldová a Kennedy do trojky nikdy nepůjdou!" zařvala na celou kancelář.
            "No, to bych prosil!" zahučel Chris, stále netušíc, co vyvádí zbytek kanceláře.
            "Nikdy by se totiž nedohodli. On chce chlapa a ona ženskou!"
            "..."
            "Claire, asi jsem ti právě zabila bratra, pokecáme večer, ok?"

24. prosinec

          Agent Redfield vytočil zpaměti číslo na nejbližší fast-food. "Ahoj, Gary, čtyřikrát Vánoční menu, k tomu dvě dietní a dvě normální Coly... přesně tak, jako obvykle... ne, já mám zlomenou nohu, sedím v obýváku a dobře se bavím... ještě netuším, jak to dopadne, ale jsem si jistý, že jídlo z toho nebude... zbraně už jsem jim zabavil, Phil se nemusí bát zaklepat... jo jo, taky šťastné a veselé," zavěsil.
          Ještě chvíli sledoval kultivovanou diskusi Jill s Claire o tom, jestli losos nebo treska. Poté, co Jill málem jeho sestře vykloubila rameno, se Leon obětoval a za kopání, škrábání, kousání a nevybíravého slovníku vynesl agentku Valentinovou z kuchyně. Pak se šel přečesat.
          O půl hodiny později už všichni slastně vyškrabávali papírové krabičky a dojídali cukroví, které se do této chvíle přežilo jen za velké asistence sousedky, která jim ještě dnes odpoledne donesla asi půlkilovou ochutnávku. Ozvalo se známé vyzvánění a Jill probodla Chrise vražedným pohledem.
           "Já ne, já mám marodku!" bránil se.
           Leon s útrpným výrazem vytáhl služební mobil a omluvně se podíval na Claire. Než ho ale stačil zvednout, byl mu zabaven agentkou Valentinovou a hozen do jeho dietní Coly. Vyzvánění se ozývalo dál.
            "Vodotěsný?" podivil se Chris.
            "Dárek od pana prezidenta, vyvinuto NASA, speciálně vybaven do terénu... Ashley-proofed..." sdělil jim agent Kennedy a rezignovaně vytáhl mobil z pití. "Prosím? Ah, pane prezidente! Ne, jistěže nerušíte!" Tři zhnusené pohledy. "Vám také, děkuji. Ano, jsou se mnou, děkujeme. Také pozdravujte. NE!!!" Hrůza v očích všech zúčastněných. "Nerad bych Ashley obtěžoval." Oddych. "Vám také, nashledanou." Zavěsil. Pomalu vstal od stolu. Vyšel zadními dveřmi a hodil telefon do jezírka.
             "Ach, to je ten nejkrásnější dárek..." posteskla si Claire.
             "Evidentně netuší, jakou má pravdu..." zabručela Jill ke Chrisovi, který se naježil, ale nakonec se rozhodl zůstat v klidu, když viděl zamilovaný pohled své bláhové sestry.
              "Myslíš, že někdy dostane rozum?" obrátil se potichu na svou přítelkyni.
              Sledovali ty dva, jak ruku v ruce kráčejí po schodech. Leon se nahoře ještě otočil a mrkl na Jill.
               "Přej si to na příští Vánoce..." povzdechla si.

25. prosince

          Usnuli na gauči, jako každý rok.
          Vzbudil ji chlad, neměla přikryté nohy. Zavrtěla se a zjistila dvě věci, zaprvé, že Chris nespí s ní na pohovce, a zadruhé, že není přikrytá dekou, ale bundou. Otevřela oči a prudce se posadila, odolala touze začít šíleně ječet.
          Tu koženou bundu znala velice dobře. Pan Umbrella ji nosil velice rád. Udělalo se jí nevolno. Albert Wesker byl tady. A přikryl ji, aby se nenastydla.
          Dole pod ní někdo zachrápal. Ano, byl to Chris, s veškerými dekami a oblečením. Velmi opatrně do něj dloubla. Neochotně otevřel jedno oko.
          "Ani... se... nehni..." procedila mezi zuby.
          Teď už byl určitě vzhůru. Hleděl na bundu v Jillině klíně a zvažoval, jak vysoká je pravděpodobnost, že má pod zadkem minu. Podle jeho výrazu ji vyčíslil tak na 87,49%.
          "Kolikrát ho budu muset ještě zabít?" zasyčel vztekle.
          Venku krásně sněžilo, bylo klidné Vánoční ráno. Světýlka za okny svítila bíle a červeně, stejně jako stromeček. Chris a Jill se s hrůzou v očích rozhlíželi kolem. Celý dům byl předekorován a vrcholem bylo Umbrella logo na špičce stromečku.
          "Krásné dobré ráno pře... " Claire zamrzla uprostřed schodiště.
          Chvíli zvažovala, jestli se jí to jen zdá. Pak si začala přát, aby to byla jen další Umbrella noční můra. S Umbrella adventním věncem, Umbrella ubrusem, Umbrella cukrovím, Umbrella svíčkami...
          "Proč mám pocit, že ty balíčky vypadají jinak, než večer?" probral ji Chris.
          "Volám výjezdovku a pyrotechniky," oznámila jim Jill s telefonem na uchu.
          "Taky mám pocit, že se bez Umbrella boxerek obejdu," odsouhlasil Leon, který zrovna sešel ze schodů, pohodil vlasy a zastavil se přímo pod jmelím s Umbrella zvonečkem.

*     *     *

PS: O tom, jak banda agentů v protichemácích otevírá vánoční dárečky, zase někdy příště... 

Při výkonu služby

Při výkonu služby

Vše to začalo tímto zvukem:

Byl to jeden z těch dní, kdy by byl vděčný nějakému teroristovi za kulku do hlavy ve spánku. Bylo asi pět hodin ráno, když mu na nočním stolku začal nekompromisně zvonit mobil. Venku sotva svítalo. Leon se zapřísahal, že příště, až půjde s Chrisem na pivo, nechá mobil doma, a otráveně máchl rukou směrem po zvuku. Slíbil si, že agenta Redfielda příště pozdraví pěstí do obličeje, aby mu náležitě poděkoval za opětovnou změnu vyzváněcích melodií. 

          "Co zas?" zabručel otráveně.

          "Zadusím ji vlastníma plyšákama!" sdělil mu agent Andrews a zněl, jako by tu činnost už uskutečňoval.

          "Co zas?" zasténal Leon. 

          "Má pavouka v koupelně," oznámil mu tupě kolega.

          "Vždyť je..." Podíval se na hodinky. "Pět dvanáct, co proboha dělá v koupelně?"

          "Má v devět rande s nějakým stážistou... chtěla si na ksicht nahodit obličej..." sdělil mu neblahé novinky evidentně psychicky zcela vyčerpaný premiant z Quantica, jehož nyní pohasínající hvězdu přebrala tajná služba od FBI.

          "Nééé..." zasténal Leon a pokusil se utopit se ve svém polštáři. 

          "Ty ji převezmeš až v poledne, tak co fňukáš? To po mě chce, abych s ní vybíral šaty!" postěžoval si James. Leon si byl jistý, že kolega bude na konci měsíce chtít proplatit účtenky za psychiatra. 

          "Fajn! Je mi tě strašně líto... a kvůli tomu mě budíš?" zahuhlal Leon už opět v polospánku.

          "Ne, budím tě, abys přijel zabít toho pavouka, než já udělám mastný flek z ní..."

          "Děláš si ze mě prdel?!?" zařval Leon to telefonu.

          "Ne... ona totiž začala šíleně ječet, tak jsem tam vlítnul... no, a byla jen v prádle... a já v tom šoku na ni mířil pistolí... tak mě sejmula lakem na vlasy. Teď je zamčená a řve, že jestli tě okamžitě nezavolám, strávím zbytek života hlídkováním v supermarketu..." vylíčil mu nebohý agent své momentální kariérní vyhlídky. 

          Na důkaz pravdivosti svých slov zřejmě i přiložil mobil ke klíčové dírce koupelny, takže byl poněkud dutě slyšet pisklavý dívčí hlas, "... eona, ať už konečně zabije to monstrum! Já se tady zblázním! To na mě nikdo nemůže brát ohledy? Dejte mi pistoli, já to snad zabiju sama! Já chci Leonááá!!!"

          Zasténal do polštáře a začal nedobrovolně vstávat. Když se prezidentova jediná dceruška rozhodne, že chce Leona, tak dostane Leona, i kdyby se nebohý speciální agent Kennedy měl rozkrájet a celá tajné služba s ním. Ještě s nedopnutou košilí nasedl do svého Aston Martina a s smyšlenkou, že mu za necelý den začíná dovolená, otočil klíčkem v zapalování.

Nenáviděla, když ji ignoroval. Přišel, jejím růžovým plyšovým pantoflíčkem s králičími oušky skolil pavouka a rázně vyprovodil Jamese z bytu. Provedl rutinní prohlídku zabezpečení bytu a okolí a pak se usadil na svém obvyklém stanovišti. Pozdravil ji úsečně a ještě ji oslovil "slečno Grahamová." Nevěnoval jí jediný pohled... a to na sobě měla to nové krajkové prádlo!

          Věděla, že ho asi tím ranním budíčkem zrovna nenadchla, a tak si dala záležet a aspoň mu udělala jeho oblíbenou snídani. Tedy aspoň předpokládala, že by to mohla být jeho oblíbená snídaně, nikdy jí totiž tuto "příliš osobní" informaci nesdělil. Vlastně byla ráda, že ty vajíčka šly poznat a na kávu měla espressovač. 

          Leon mlčky upíjel z šálku a s výrazem absolutního nezájmu ji sledoval, jak se hrabe ve skříních a vede s ním jeden ze svých sáhodlouhých monologů. Jejich běžná rutina, absolutní symbióza.

          Nepromluvil ani při cestě do restaurace. Ashley se musela několikrát kousnout, aby to ticho udržela. Pořád se na ni zlobil. Běžně mu stačilo asi pět minut, než se vydýchal a přešel ho vztek. Měla to zmáknuté, stačilo sedět nehybně a v duchu počítat do tří set. Pak nastal restart systému. Jeho současné maximum tiché domácnosti byly dvě hodiny, když to tehdy opravdu přepískla na karaoke, ale zdálo se, že teď aspirují na nový rekord.

Prostě už strašně chtěla, aby se mezi ně vrhnul, oderval ji od něj a odnesl ji pryč. Daleko, do bezpečí, kde y mohli být jen oni dva, aby mohla obejmout jeho svalnaté tělo, koupat se v jeho vůni, poslouchat jeho hlas a žmoulat mu límeček od košile.

          "Říkalas, že s námi bude jen tvůj bodyguard..." naklonil se k ní nespokojeně její nový pokusný králíček. 

          "Leon je můj bodyguard," odvětila úsečně a omluvně se usmála na dotyčného.

          "Hmm..."

          Chvíli jedli v klidu. Leon přenesl váhu na druhou nohu a zadíval se z okna. Asi o minutu později upoutal jeho pozornost zápas rukou pod stolem. Ashleyin nový úlovek byl  dotěrný, ale rozhodl se, že slečinku nechá, ať si hezky spapká, co si nadrobila. Pak, v klidu garáží, panáčkovi vykloubí rameno při přednášce "na prezidentovu dcerušku se nasahá, prasáku."

          "A proč na nás tak zírá?" začal nanovo. 

          "Dělá jen svou práci."

          "Zírání?"

          "Zajišťuje mou bezpečnost."

          "A co kdybych tě ohrozil?" pokusil se prasák o rádoby svádění. 

          Leon protočil oči. Takhle duchaplný rozhovor už dlouho neslyšel. Moc si přál, aby to Ashley odradilo aspoň na půl roku. 

          "Tak tě zatkne."

          "To může?"

          "Samozřejmě."

          "Hmm..."

          "Co zase?" došla jí trpělivost. Hodila ubrousek na stůl a odsunula se od něj do bezpečné vzdálenosti.

          "Nevypadá jako agent tajné služby."

          "A jak teda vypadá?" zeptala se Ashley podrážděně a dost nahlas na to, aby se za jejím pisklavým hláskem otočila půlka restaurace. 

          "Spíš jako gigolo."

          Leon v tu chvíli přesně věděl, jak se cítí nová neonová atrakce. Všichni na něj zírali. Větší půlka restaurace ho svlékala pohledem, ten zbytek ho v představách pravděpodobně brutálně vraždil. Ale nejhorší na tom všem byla Ashley. Nic totiž neřekla. Jen se zasněně usmála a významně upila džus. Kdyby tam nebylo tolik svědků, zaškrtil by ji na místě. 

Z restaurace ji v podstatě vyvlekl. Ochotně mu podala ploutev a v domnění, že je to od něj romantické gesto, se nechala manévrovat k autu. Poslušně se posadila dozadu. 

          Litoval toho během tří minut. Leonův Aston Martin a Ashleyiny jehlové podpatky nebyli kamarádi. Zastavil smykem při první možné příležitosti. Zklamán, že se nepraštila do hlavy, obešel auto, sebral jí boty a přemístil ji na přední sedadlo. Došel k závěru, že cokoli, co vyvede s jeho palubní deskou, ho bude stát méně, než nové kožené potahy.

          Sotva se rozjel, Ashley začala hrát hru Koukej, kam všude můžu dát nohy tak, abys viděl moje kalhotky. Projel na červenou. 

          "Ashley..." povzdychl si unaveně. 

          "Ano, Leonku?" usmála se na něj afektovaně. 

          "Jestlipak víš, co se stane, když teď prudce zabrzdím?" usmál se na ni neupřímně. 

          Jelikož se na něj jen zmateně podívala, nezbylo mu, než jí důrazně naznačit, že narozdíl od něj není připásaná. Zatvářila se jako nafouklý kačer, zapla si pás a na truc pustila rádio na největší hlasitost. O necelou minutu později je stavěla policejní hlídka za trojnásobné překročení rychlosti a ohrožení bezpečnosti v dopravě.

         S průkazem speciálního agenta USSS vám projde všechno. Tedy krom vraždy prezidentovy dcery, kterou máte hlídat. Kdyby dnes měl služební auto, projel by i tou závorou. Při parkování v podzemních garážích u Bílého domu už Ashley pařila jako o život a Leon zvažoval podání výpovědi... asi po sto třicáté osmé tento týden. Nevěřil by, že tyhle disco kreace jdou zvládnout v sedě, připoutaná pásem. 

          Jejich parkování už od výtahu sledovala pobavená ochranka. Okamžitě vytáhl klíčky, měl reálné obavy, že by se mu první dcera začala epilepticky svíjet na kapotě. 

          "A hele, náš blond Bond se hlásí do služby, dneska si prý i přivstal..." rozlehlo se podzemím. 

          Neuvažoval. Tasil, zamířil a sestřelil světlo vedle výtahu. Vtipný člen ostrahy dostal po hlavě krytem. Ashley zajásala, jakoby byl zázrak, že se trefil. Netušila, že je nejspíše na řadě.

O půl hodiny později už o střelbě v garážích věděla půlka Washingtonu. Naštěstí pro Leona, nikdo neskončil v nemocnici. I tak si ho pozvali na kobereček, přímo do Oválné pracovny. Stál u okna, díval se do zahrady a uvažoval o své "závratné" kariéře. Prezident s ním mluvil jako se synem, kterého si vždy přál mít, v Pentagonu měl prominentní parkovací místo, ministr obrany si on něj nechal radit, od ředitele dostal zvláštní kompetence, měl příplatky, bonusy a benefity, měl vlivné známé, stýkal se se všemi, co něco znamenali... měl Ashley na krku 24/7 a žádný čas na terapii. 

          Vešel prezident a větší částí štábu náčelníků. Leon zasalutoval, ale prezident Graham jen unaveně mávl rukou a posadil se. Generál Snyder zdaleka nebyl tak benevolentní. 

          "Hlášení," vyštěkl. 

          "Pane prezidente, generálové, po dobu mé služby se nic závažného nestalo," oznámil strojeně. Dalo mu práci tvářit se naprosto vážně, protože si při pohledu na Snydera vybavil Jillin návod na dokonalé vojenské vystupování, "v ruce křeč, v hubě mýdlo, v prdeli deštník." Proklel agentku Valentinovou. 

          Generál zbrunátněl. "Střelba v přítomnosti prezidentovy dcery vám nepřipadá dostatečně závažná?!"

          Než se Leon stihl pokusit o samotku za insubordinaci, prezident sdělil všem generálům, že si to s ním přece jen vyřídí sám. Sotva zaklaply dveře, sáhl do stolu a vytáhl nějaké listiny. 

          "Chceš, abych to podepsal?" předložil Leonovi předtištěnou žádost o okamžité propuštění ze služby.

          "Dnes ne, pane, zítra mi začíná dovolená," usmál se Leon shovívavě.

          "To jsem rád," usmál se prezident. Na papírek připevněný sponkou k žádosti připsal další čárku a vše vrátil do svého spodního šuplíku.

          "Má sekretářka ti zapomněla sdělit, že Ashley mě dnes zastupuje na banketu na Japonské ambasádě."

          Leon zavřel oči a začal si velmi sprostě nadávat. Ashley ve společnosti. Ashley a valčík. Ashley a šampaňské. A jediná možnost, jak se tomu vyhnout, už zase ležela v prezidentově zamčeném šuplíku. Tedy pokud si nechtěl zahrát ruskou ruletu se služební zbraní. 

          "Pan velvyslanec nedávno dostal darem vzácné paroží. Myslím, že v rámci předcházení mezinárodním incidentům bude lépe, když od nich udržíš mou dceru co nejdál.."

Představa, jak Ashley nešťastnou náhodou zakopává a nabodává se na paroží, ho vyprovodila z Oválné pracovny. Jeho svoboda už měla jen podobu čárky na kousku papíru. A Leon ztratil přehled o jejich počtu. Nejspíše to bylo dobře. 

          Většina lidí znala Leona Kennedyho jako mírumilovného flegmatika, co se rád baví a má slabost pro hezké slečny. Většina z nich se nikdy v životě nepotkala s Ashley Grahamovou, takže absolutně nechápali, jak si polovina Washingtonu může myslet, že je Leon drzý, cholerický puntičkář prosazující celibát. 

          "Leonku!" zavolala ho zrovna do svého pokoje.

          Stála u zrcadla, podle všeho úplně nachystaná vyrazit na velvyslanectví. Ještě byl čas, měli jen půl hodiny zpoždění. Jeho naděje na hladký průběh večera ovšem dokázala zchladit už prvním krokem, kdy jí na vysokém jehlovém podpatku podjela noha. Kdyby ji nezachytil, vezla by je limuzína tak leda do nemocnice.

          "Prosím, přezuj se," požádal ji okamžitě.

          "Tohle ale jsou moje nejvyšší podpatky! Jinak si nezatančíme!" 

          Tvrdohlavě klopýtala ke dveřím. Poznámku, že k tanci ho dnes večer nedonutí ani ozbrojené komando, si nechal od cesty. Šeredně se ovšem mýlil. Ashley to zvládla jedinou větou, pronesenou k onomu darovanému paroží. 

          "Jééé... můžu si sáhnout?"

          V tu chvíli už ji vlekl na parket. Ne, že by nechtěla spolupracovat, ale její boty jí to téměř neumožňovaly. Marně se jí pokoušel sdělit, že se má držet dál, protože jejich blízkost je společensky nevhodná. Přihlouple se na něj usmívala, pokyvovala hlavou a držela se ho jako klíště. Vypadalo to, že kdyby mohla, ustele si v jeho náprsní kapsičce. Čekal ho ještě dlouhý večer.

PF 2016