Takové normální Vánoce

Takové normální Vánoce

V hlavních rolích: naivní a přespříliš Vánočně naladěná slečna Claire Redfieldová,

                              její bratr, dobrácký a náležitě ztrestaný  agent Chris Redfield,
                              jeho přítelkyně, vždy ozbrojená agentka Jill Valentinová,
                              a Claiřin přítel, Barbie z Bílého domu, agent Leon S. Kennedy

3. prosinec

          Žebřík se pod ním opět zakymácel a Chris se proklel, že si vzal dovolenou o týden dřív.
          "Dva a půl centimetru do prava... ááá, to je moc, ne, nahoru... na druhé hodině máš smyčku... nééé, tak ne, nevyjde ti to... ještě trochu doleva..."
          Miloval svou sestru, opravdu, ale teď by ji těmi vánočními světýlky nejraději uškrtil. Claire se rozhodla, že letos budou rodinné Vánoce... DOKONALÉ rodinné Vánoce. A pozvala Jill a Leona, aby u nich celé Vánoce bydleli. Jakoby zkušenost z loňska byla málo. Konec konců, ten granát nakonec vybouchl na zahradě, aspoň měli jezírko bez práce. Kdyby tušil, že to bude vypadat takhle, požádal by velitele, aby ho poslal na misi někam do Iráku nebo Sýrie.
          "Natáhni se trochu, nechci mít pod oknem tu ošklivou zelenou... o dva metry předtím jsi udělal moc dlouhou vlnu, zkrať ji! Ne, tamtu ne! Tamtu!"
          Zabalancoval na žebříku, aby se natáhl, a proklel Leona, jehož žádosti o brzkou dovolenou samozřejmě vyhověno nebylo (jistá první slečna by to bez něj prostě NEPŘEŽILA, a bylo jedno, jak moc by se světu ulevilo). Při pomyšlení, že ho ještě čekají Vánoční nákupy, ho i přecházel hlad.
          "Takhle tu budeme ještě příští týden! Ukaž, já to udělám!" začala se mu sápat po světýlkách a žebříku.
          "Claire, slez!" trhl světýlky. Chápal, že ji Jill trochu vyvedla z míry, když prohlásila, že ten vycpaný Santa půjde pověsit na balkon leda jako cvičný terč, ale tohle bylo moc.
          "Ne, já to udělám!!" trhla s dráty dolů.
          "Claire, myslím to vážně, nech toho, tohle byla vždycky moje práce!"
          "Tak letos to uděláme spolu!"
          "Ne!"
          "Ano!!!" vylezla na druhou šprušli žebříku.
          "Claire!" osopil se na ni pohledem, který obvykle přiměl zaměstnance Umbrelly, aby si dvakrát rozmysleli, jestli nesloží zbraně.
          "Chrisi!" odpověděla mu stejným tónem. Tvrdohlavost měli evidentně po mamince.
          "Pusť!"
          "Ne!"
          "..."
          "..."
          Sousedi odvedle se přesunuli z verandy do sklepa, nebylo to totiž poprvé, kdy by se do takovéto výměny názorů přidala střelba. Minulé díkuvzdání to od agentky Valentinové schytal krocan.
          "..."
          "..."
          Po chvilce přetahování to dopadlo podle očekávání všech okolo, jen ne dvou hlavních aktérů. Agent Redfield se za zvuku strhávaných světýlek zřítil z žebříku a na zemi začal vydávat zvuky, podle kterých by zkušený lovec poznal zraněného Grizzlyho. Polovina sousedů ten večer obvolávala příbuzné v jiných státech, jestli by nemohli přijet na svátky.

4. prosinec

          "Mě nic není! Mě už je dobře! Stačí mi silnější analgetika, nepotřebuju doktora!" řval Chris na celou ulici, zatímco byl želízky připoután k židli.
          Zezadu, a tudíž bezpečně z jeho dosahu, ho táhnul agent Kennedy, který na tuto záchrannou misi dostal volno přímo od prezidenta. Ze předu ho táhla Claire, které jako jediné nehrozilo, že bude kopnuta do obličeje.
          "Já nechci doktora! Já nevěřím doktorům! Oni mají jehly! Isaacs byl doktor! Wesker nejspíše taky! A co teprve Mengele!!!"
          "Proti Weskerovi byl Mengele břídil. Neboj, nespustíme tě z očí..." slíbila mu Jill, která celé akci velela. Rozhodnutí zasáhnout padlo ve chvíli, kdy zjistila, že silnější analgetika by musela shánět na černém trhu nebo v zoo.
          "Kdo řídí?" zeptala se Claire, zatímco cpala bratrovu hlavu do kufru.
          "Leon. Má nejvyšší hodnost a největší oprávnění... a vždycky může vytasit tu rozkošnou fotečku, co mu Ashley věnovala!"
          "Hej!!!" ohradil se dotyčný. Jeho terapeut mu doporučil, aby předstíral, že se to prostě nestalo. Natož že by první slečna vtrhla na zasedání s ministrem obrany. V pyžamu. Protože její Leonek se vrátil z mise.
          Dámy nastoupily a on, evidentně ještě rozrušen vzpomínkou na Ashley, předvedl ukázkové zrychlení z nuly na stovku za tři vteřiny. Až později mu došlo, že to asi byla chyba, jelikož Chrise v kufru nijak nezajistili. Ale aspoň na chvíli ztichnul.
          Poprvé je stavěla hlídka už po třech kilometrech, sotva vyjeli na hlavní silnici.
          "Vezu zraněného agenta!" vytasil Leon svou oblíbenou "já můžu všechno" průkazku.
          Strážník nahlédl do vozu, ale viděl jen velmi nasupenou brunetku a zrzku, co se marně snažila dělat, že tam vůbec není. Z kufru se ozvalo zaúpění, něco jako los v říji. Pro klid své duše je raději pustil dál.
          Druhá hlídka byla tak duchapřítomná, že dala jejich popis a trasu do rádia pro ostatní. Možná tomu pomohla i Jillina pětačtyřicítka namířená strážníkovi mezi oči. Třetí a čtvrtou hlídku minuli poklidně, ani jim v té rychlosti nestihli zasalutovat. Pátá hlídka byla vybavena nejnovějším přírůstkem do vozového parku místní policie, a tudíž se rozhodla udělat jim žádoucí doprovod s majáčkem a sirénou.
          Přítomnost policie se ovšem ukázala jako kontraproduktivní ve chvíli, kdy onoho zraněného agenta, trochu pošramocenějšího, než si ho pamatovali, vytáhli i s židlí z kufru. Strážníci humanisté proti zacházení s trpícím náležitě protestovali a proto jim byl předán, aby ho donesli na příjem. Místo toho se ovšem šli nahlásit sami, jeden se zlomeným nosem, druhý s vykloubenými prsty. Leon musel uznat, že na člověka, co den bolestí nespal, má zlomenou nohu a ruce připoutané k židli, je to opravdu výkon hodný povýšení. Nebo aspoň vánočního příplatku.
          Jill byla z bezpečnostních důvodů na příjmu také odzbrojena, protože její reakce na prvního člověka v bílém plášti také nebyla považována za adekvátní. Celá operace netrvala ani dvě hodiny, ale Claire si byla jistá, že to bude mít dohru ve vztazích mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem obrany.

6. prosinec

          "Dalas tam cukr?"
          "Před pěti minutama!" ozvala se naštvaná Claire.
          "A skořici?"
          "Tu si tam dej sama!" hodila po Jill skleněnou dózu.
           Agentka Valentinová chvíli zápasila s otvíráním. "Ty na tom máš dětskou pojistku, nebo co?"
          "Ne... Ne!" zastavila ji Claire na poslední chvíli.
          Jill se už už chystala dózu otevřít stejným stylem, kterým obvykle otevírala pivo. Uraženě zamířila do obývacího pokoje, kde její přítel, vyvalený na gauči, noha v sádře na polštáři, hrál nějakou krvelačnou střílečku. Nechápala, jak si někdo může takhle nosit práci domů.
          "Otevřít a už nikdy nezatahovat!" zavelela.
          "To já ne, to Leon!" bránil se Chris při plnění rozkazu.
          "Hmm..." ušklíbla se pochybovačně.
          "Ale on to nejspíš fakt byl Leon..." ozvala se Claire, když se Jill vrátila do kuchyně.
          "Děkuji! Už jste taky někdy viděly steaky se skořicí?" ozvalo se z obýváku.
          Jill musela uznat, že za těch deset let viděla Chrise v kuchyni jen dvakrát. Jednou, když chtěl grilovat a venku se strhla nehorázná větrná smršť, a podruhé, když si zašíval střelnou ránu. Krom toho, slaďoušek byl v domě taky jen jeden.
           Nakonec udělaly dvanáct druhů těsta. Claire měla v plánu čtrnáct a Jill k tomu ještě přidala rodinný recept. Jedno těsto ovšem do rána snědl Leon, který chodil uzobkávat tak dlouho, dokud plynule nepřešel do zvracení. Druhé těsto ještě týden odstraňovali z gauče, protože ho Claire v záchvatu vzteku, jen napůl uhnětené, vyklopila na Chrise. Třetí padlo za vlast, když ho Jill prohlásila za zárodek G-Tyranta a vyhodila ho na příjezdovou cestu, aby odháněl koledníky z charity.

10. prosinec

          "Ještě to není," ohlásil Leon při zběžném pohledu do trouby.
          "Ne, už to je!" sklonila se Jill k troubě.
          "Ještě to nevoní!" ohlásil z obýváku Chris.
          "Ale já to cítím až nahoru!" ozvala se Claire ze svého pokoje.
          "A co cítíš, zlato?" zavolal na ni Leon.
          "Perník, přece!"
          "Tak to je dobrý, vzhledem k tomu, že děláme linecké..." brblala Jill, zatímco se jala vytahovat plech.
          "Ještě to není!" zastavil ji Leon.
          "Je!"
          "Není!"
          "..."
          "..."
          Hodila po něm vykrajovátko, vzal si velký zdobený talíř jako štít.
          "Tomu říkám klidné Vánoce..." povzdechl si Chris a opět se uvelebil ke hře.
          Claire sešla dolů, aby bránila svého přítele proti útoku rozlícené agentky Valentinové. Její činnost ovšem úspěch nepřinesla, jelikož první plech skončil na škvarek, druhý byt vytáhnut nedopečený a třetím byl nebohý agent Kennedy, který se ještě pořád pokoušel dělat poradce a vrchního ochutnavače, přetáhnut po hlavě.
          Večer skončil tím, že mrzák v domácnosti, Chris, pekl do dvou do rána, zatímco jeho uražená přítelkyně odešla do baru. Jeho uražená sestra se, poté, co Jill rozkopla oba její zdobené talíře, zamkla ve svém pokoji. A Leon strávil dvě hodiny tím, že se v koupelně přečesával a kontroloval, jestli mu ten plech nesežehl ofinku.

18. prosinec

          "Co to vyvádíš?
          Leon zamrzl v polovině pohybu, jeho pokus proplížit se zadním vchodem mu opět nevyšel. Naštěstí ve dveřích stála Jill a nikoli Velký bratr jako loni. Nebezpečí úmrtí tedy nehrozilo, pouze nebezpečí lehkého přizabití či čistého průstřelu.
           "Rád bych nepozorovaně přenesl dárek pro Claire, takže pokud dovolíš..." osopil se na ni a vyrazil nahoru.
           Schody bral po třech, ale agentka Valentinová taky nebyla žádný šnek. Než za sebou stihl zabouchnout dveře ložnice, strčila mu tam svůj elegantní pantoflíček, jak nazývala torzo starých kanad. Zaslechl cvaknutí pojistky pistole a z jejího vítězoslavného pohledu bylo jasné, že mu nemíří na palec u nohy.
          "Podle paragrafu 44G, odstavec 5, speciální příručky pro agenty typu BT5, má i agent s nižší hodností právo překontrolovat práci nadřízeného agenta v případě, že je k tomu speciálně vybaven," oznámila mu.
           Evidentně na něj byla nachystaná. Nedokázal si totiž představit agentku Valentinovou, jak ve volných chvílích čte příručky. Jak ve volných chvílích čte. Že má volné chvíle. Tohle byla Chrisova práce. Pustil ji dovnitř. Mohl se s ní sice přetahovat, ale i kdyby zvítězil, nemělo by to žádnou váhu. Jill nikdy neměla problém s vykopáváním dveří, obzvláště, pokud byl na druhé straně on. Obvykle jí padly za oběť ty koupelnové. Po páté takového příhodě nechal Chris do koupelny nainstalovat pouze závěs.
            "To sice ano, ale..." skryl balíček za zády. "Podle speciálního nařízení R995, prezidentského dekretu z 14.8. loňského roku, má příslušný agent, jemuž hrozí kontrola, právo odvolat se k nadřízenému, který na celou záležitost dohlédne," odcitoval agent Kennedy, který by, kdyby mohl, příručky jedl místo salátu.
            "Opravdu si myslíš, že Ingrid tě vezme na milost?"
            A tady byl ten problém, jeho sekci ve skutečnosti velela agentka Hunniganová, ledová královna, co nabíjela pistoli sponkama na papíry. Neměl šanci. Odevzdaně předal dárek k inspekci... jako každý rok.
            "Jill nešetrně vysypala na postel podezřele růžový balíček nadepsaný "POUZE pro Claire" a nakrčila nos.
            "To jako fakt?" otočila se na něj. "Přiznej se, tohle vybírala první dcera!" obvinila ho zhnuseně. Bylo to růžové, krajkové, plyšové, s peřím, třpytivé a extrémně naparfemované.
            Vyzvedla atrapu pout s chlupatým obalem. "Nemáš vlastní?"
            Pak se dala do průzkum prádélka, co by si na sebe nevzala, ani kdyby měla jistotu, že ho z ní sundají kudlou. S odporem vzala za mašličku kus prádla a vyzvedla minitanga, tři šňůrečky a malý trojůhelníček látky, aby se neřeklo. "Prosím, řekni, že je nezkoušela!"
            "Popral jsem se s ní v kabince, naštěstí ji vyvedla ostraha," přiznal.
            "Měl by sis najít jinou práci," konstatovala Jill a raději se dala na odchod, tohle na ni bylo moc.
            "Já se snažím!" zavyl Leon a vyrazil za ní. "Ale ta malá noční můra je schopná vyhrožovat i ministrovi obrany, protože ona chce Leonááá!" zapíštěl, jak má slečna Grahamová ve zvyku, a zoufale si sedl na schody.
             Jill se se smíchem vrátila do kuchyně. Bylo třeba dovybavit lékárničku po Chrisově eskapádě. A doplnit zásoby ledu. A vodky. Hlavně vodky. Na tohle svařák nestačil.

21. prosinec

          "Huááá!" rozlehlo se opět kanceláří speciálních agentů BSAA.
          Tentokrát však nešlo o zbraně hromadného ničení či bioteroristy. Byl velmi netypický pracovní den. Kancelář byla plná. Všichni agenti seděli na svých místech a ťukali do svých klávesnic. Spotřeba kávy stoupla o 600% oproti normálu. Doručovatelé nezdravých jídel měli žně. Vrátný byl zralý na psychoterapii.
          "Proč, sakra, proč?" ozval se znovu zbědovaný hlas.
          "Prostě fňukáš nebo máš na mysli nějaké konkrétní proč?" otočil se na něj agent Redfield. Ani on nebyl od papírování omluven, vyfasoval extra židličku a služební polštářek s BSAA logem. Nejspíše to bylo tím, že pravidelně obsazoval pření příčky v neplnění byrokratických povinností.
          "Proč teroristé nikdy neútočí na Vánoce? Chápete to? Mám tu dvaapadesát upomínek o nedoručené hlášení a dovolená mi začíná až pětadvacátého! Já to snad i stihnu!!!"
          "Kdyby Wesker pustil do města nějaký G-dáreček, byli bychom všichni nahraní! Polovina z nás je sjetá stimulantama, místo mozku želé plné byrokratických kokotin! A ta druhá půlka sedí s dětma v letadle na Floridu!" ozvalo se odjinud.
          "Být váma, užívám si spisovatelskou kariéru, co to dá. Říkáte si u pana Umbrelly o nehezký Vánoční dáreček," prohlásila agentka Valentinová temně.
           Zazvonil telefon. Kancelář zpozorněla.
           "Valentinová!" skočila Jill k horké lince, jelikož velitel Redfield byl poněkud indisponován.
           "Jill, díky bohu! Mám problém..." ozval se Claiřin hlas na druhé straně.
           "Výjezdovka je venku za 48 vteřin! Jsi ozbrojená?" V té chvíli už celá kancelář dopínala neprůstřelné vesty.
           "Ne Umbrella problém! Vánoční problém!!!" zařvala rozčilená Claire dost nahlas na to, aby ji slyšela půlka kanceláře. Evidentně měla pocit, že ona, volající na horkou linku speciálních jednotek pro boj s bioterorismem, je jediná normální.
           Agenti si začali smutně odepínat pouzdra na pistole. Barry láskyplně pohladil svůj samopal. "Už brzo, neboj," přislíbil mu a opět ho odložil na čestné místo. Na chvíli všichni podlehli depresi.
           "Vůbec netuším, co dát Leonovi!"
           Jill protočila oči v sloup a přepojila Claire z horké linky na soukromou ke svému stolu. Chris se znechuceně otočil zpět k monitoru. Zbytek kanceláře (jelikož složení BSAA byli 95% muži, Jill a uklízečka) se nahrnul do kuchyňky, kde už jejich IT specialista zahájil odposlech. Pánové si vždy rádi poslechli agentku Valentinovou na téma Po čem muži touží.
            "Zlato, ty nikdy netušíš, co dát Leonovi."
            "Ale..."
            "Kup si hrubou mašli, zamotej se do ní a lehni si do postele. Zaručuju ti, že si nebude stěžovat!"
            "To je tak laciné!"
            Jill si opět vzpomněla na Leonův dárek pro ni. Na laciné měla letos trochu jiné měřítko. "Tak mu kup žehličku na vlasy!"
            "Má dvě!"
            Jill si svůj komentář raději nechala pro sebe. Přecejen, předloni, když mu ona dala ten obří Barbie kufřík plný šminků, s ní Claire dva měsíce nemluvila. Pak se provalilo, že Leon je s dárkem zcela spokojen a až na ty zářivé fialové stíny už stihnul vše odzkoušet. Letos pro něj měla kravatu. Lososovou.
            "Trojku! Trojku!" poradil jí opatrně kolega odvedle, odposlech si moudře přepojil do sluchátek.
            "Redfieldová a Kennedy do trojky nikdy nepůjdou!" zařvala na celou kancelář.
            "No, to bych prosil!" zahučel Chris, stále netušíc, co vyvádí zbytek kanceláře.
            "Nikdy by se totiž nedohodli. On chce chlapa a ona ženskou!"
            "..."
            "Claire, asi jsem ti právě zabila bratra, pokecáme večer, ok?"

24. prosinec

          Agent Redfield vytočil zpaměti číslo na nejbližší fast-food. "Ahoj, Gary, čtyřikrát Vánoční menu, k tomu dvě dietní a dvě normální Coly... přesně tak, jako obvykle... ne, já mám zlomenou nohu, sedím v obýváku a dobře se bavím... ještě netuším, jak to dopadne, ale jsem si jistý, že jídlo z toho nebude... zbraně už jsem jim zabavil, Phil se nemusí bát zaklepat... jo jo, taky šťastné a veselé," zavěsil.
          Ještě chvíli sledoval kultivovanou diskusi Jill s Claire o tom, jestli losos nebo treska. Poté, co Jill málem jeho sestře vykloubila rameno, se Leon obětoval a za kopání, škrábání, kousání a nevybíravého slovníku vynesl agentku Valentinovou z kuchyně. Pak se šel přečesat.
          O půl hodiny později už všichni slastně vyškrabávali papírové krabičky a dojídali cukroví, které se do této chvíle přežilo jen za velké asistence sousedky, která jim ještě dnes odpoledne donesla asi půlkilovou ochutnávku. Ozvalo se známé vyzvánění a Jill probodla Chrise vražedným pohledem.
           "Já ne, já mám marodku!" bránil se.
           Leon s útrpným výrazem vytáhl služební mobil a omluvně se podíval na Claire. Než ho ale stačil zvednout, byl mu zabaven agentkou Valentinovou a hozen do jeho dietní Coly. Vyzvánění se ozývalo dál.
            "Vodotěsný?" podivil se Chris.
            "Dárek od pana prezidenta, vyvinuto NASA, speciálně vybaven do terénu... Ashley-proofed..." sdělil jim agent Kennedy a rezignovaně vytáhl mobil z pití. "Prosím? Ah, pane prezidente! Ne, jistěže nerušíte!" Tři zhnusené pohledy. "Vám také, děkuji. Ano, jsou se mnou, děkujeme. Také pozdravujte. NE!!!" Hrůza v očích všech zúčastněných. "Nerad bych Ashley obtěžoval." Oddych. "Vám také, nashledanou." Zavěsil. Pomalu vstal od stolu. Vyšel zadními dveřmi a hodil telefon do jezírka.
             "Ach, to je ten nejkrásnější dárek..." posteskla si Claire.
             "Evidentně netuší, jakou má pravdu..." zabručela Jill ke Chrisovi, který se naježil, ale nakonec se rozhodl zůstat v klidu, když viděl zamilovaný pohled své bláhové sestry.
              "Myslíš, že někdy dostane rozum?" obrátil se potichu na svou přítelkyni.
              Sledovali ty dva, jak ruku v ruce kráčejí po schodech. Leon se nahoře ještě otočil a mrkl na Jill.
               "Přej si to na příští Vánoce..." povzdechla si.

25. prosince

          Usnuli na gauči, jako každý rok.
          Vzbudil ji chlad, neměla přikryté nohy. Zavrtěla se a zjistila dvě věci, zaprvé, že Chris nespí s ní na pohovce, a zadruhé, že není přikrytá dekou, ale bundou. Otevřela oči a prudce se posadila, odolala touze začít šíleně ječet.
          Tu koženou bundu znala velice dobře. Pan Umbrella ji nosil velice rád. Udělalo se jí nevolno. Albert Wesker byl tady. A přikryl ji, aby se nenastydla.
          Dole pod ní někdo zachrápal. Ano, byl to Chris, s veškerými dekami a oblečením. Velmi opatrně do něj dloubla. Neochotně otevřel jedno oko.
          "Ani... se... nehni..." procedila mezi zuby.
          Teď už byl určitě vzhůru. Hleděl na bundu v Jillině klíně a zvažoval, jak vysoká je pravděpodobnost, že má pod zadkem minu. Podle jeho výrazu ji vyčíslil tak na 87,49%.
          "Kolikrát ho budu muset ještě zabít?" zasyčel vztekle.
          Venku krásně sněžilo, bylo klidné Vánoční ráno. Světýlka za okny svítila bíle a červeně, stejně jako stromeček. Chris a Jill se s hrůzou v očích rozhlíželi kolem. Celý dům byl předekorován a vrcholem bylo Umbrella logo na špičce stromečku.
          "Krásné dobré ráno pře... " Claire zamrzla uprostřed schodiště.
          Chvíli zvažovala, jestli se jí to jen zdá. Pak si začala přát, aby to byla jen další Umbrella noční můra. S Umbrella adventním věncem, Umbrella ubrusem, Umbrella cukrovím, Umbrella svíčkami...
          "Proč mám pocit, že ty balíčky vypadají jinak, než večer?" probral ji Chris.
          "Volám výjezdovku a pyrotechniky," oznámila jim Jill s telefonem na uchu.
          "Taky mám pocit, že se bez Umbrella boxerek obejdu," odsouhlasil Leon, který zrovna sešel ze schodů, pohodil vlasy a zastavil se přímo pod jmelím s Umbrella zvonečkem.

*     *     *

PS: O tom, jak banda agentů v protichemácích otevírá vánoční dárečky, zase někdy příště...