Návštěva
Leon S. Kennedy, speciální agent tajné služby, nechrápal. Hrdina z Raccoon City a zachránce prezidentovy dcery, vyznamenaný za statečnost a příkladnou službu, slintal. Spíce spánkem spravedlivých, po náročném dni s Ashley, spokojeně ožužlával polštář jako batole. Byla neděle, už celé dvě hodiny. Svatý Valentýn.
Na balkon dopadly něžné kroky, oproti těmto nožkám kočky neskutečně dupou. Alarm na okně padl za vlast během deseti vteřin. Okno lehce zaprotestovalo, jak do něj nezvaný host začal diamantem řezat elegantní otvor. Příchozí měl evidentně velké zkušenosti, protože zvládl výřezek neslyšně vyrazit a zachytit v letu. Otvorem se protáhla ruka a otevřela balkonové dveře.
Lehký závan větru ho okamžitě vzbudil, otočil se s pistolí v ruce. Návštěvník byl ovšem v cela bdělém stavu a stihl se za tu dobu dostat až k jeho posteli. Pistole letěla ke stěně, druhou rukou tasil nůž. Nastal zápas s útočníkem a přikrývkami.
"Aui! To bolí, násilníku!" vypískla.
"Ado!" zděsil se Leon, pustil ji a máchl po vypínači na stolku.
"Chyběla jsem ti?" zapředla slečna v jedné ze svých obzvláště vyzývavých variací na rudé šaty.
"Co tu sakra děláš?" zabodl naštvaně nůž do stolku. Chvíli sice vážně zvažoval, že ji podřeže, ale po deseti letech téhle šarády mu bylo jasné, že jí je jasné, že na to prostě nemá. Neudělal to ani ve Španělsku, ani ve východní Evropě, ani v Číně. A to si to minimálně za ty klíče s medvídkem zasloužila.
"Pracovně tu nejsem, neboj," zavrněla mu do ucha a uvelebila se mu v klíně, napůl zamotaná do jeho peřiny.
"Je na tebe vydán mezinárodní zatykač... a ty ses přišla potulit?" povzdechl si rezignovaně.
"Jsem nešťastná," posteskla si.
"Hm..." neodpustil si květnatou odpověď plnou sounáležitosti.
"Jsem nezaměstnaná," podělila se nakonec neochotně.
"To je žádost o ochrannou vazbu?" zbystřil Leon, který už moc dobře věděl, že Albert Wesker dává výpověď leda kulkou do hlavy. Nebo injekcí s nejnovějším experimentem.
Vstala a teatrálně zavřela balkon, jakoby to s tou dírou ve skle mělo nějaký efekt. Otočila se na něj, zula si boty a zamířila opět k posteli. Její potutelný úsměv rozsvítil v jeho hlavě výstražnou kontrolku. Trenky, které měl na spaní, rozhodně nebyly k vidění. Obzvláště pro dámské publikum. Chvíli se přetahovali o peřinu. Pak to vzdala a zase se mu usadila v klíně.
"Redfield mě nemá rád," stěžovala si dál. Začala si bezmyšlenkovitě hrát s jeho vlasy, dramaticky mlčela.
"Čím to bude?" zamumlal si Leon pro sebe. Chris Redfield měl od Raccoon City jediný životní cíl, zabít Alberta Weskera. Ada, jako nejoblíbenější agentka pana Umbrelly, tudíž nebyla mezi agenty BSAA zrovna populární.
"To mi ani nic nenabídneš?" mrkla na něj nakonec, aby odvedla pozornost k příjemnějším tématům.
Druhá výstražná kontrolka. Vlastně víc jak deset. Byl zadaný. Chodil s Redfieldovou sestrou. Kondomy měl jen v pracovní tašce. Ráno vezl Ashley na manikůru. Odpoledne měl rande s Claire. V ledničce měl plesnivý banán a v kredenci tři roky prošlou rybí konzervu. Kafe mu onehdy Claire vyhodila, protože bylo půl roku po záruční době, a čaj raději odešel po svých rok už poté, co se nastěhoval. Sousedi dole měli malé děti. Měl rozvrzanou postel. Chris si na Vánoce naježil novou sniperku. Nestihl si večer dát sprchu. Sousedka naproti byla strašná klepna. Ada z něj vždycky nakonec udělala debila.
"Pozvu tě na něco, ale v rámci zachování profesionální důstojnosti mi dej chvilku," sdělil jí a i s peřinou se odebral do koupelny. Na její něžné zaťukání odpověděl otočením klíčem. Došel k závěru, že jakékoli dobrodružství se slečnou Wongovou nestálo za ty následky. Zklamaně se vrátila do postele. Mohla se prospat, měla minimálně hodinu.
* * *
Servírka musela uznat, že je to příjemná změna. Byly čtyři hodiny ráno a agent Kennedy vešel do místního nonstopu ve slušivém civilním oblečení a v doprovodu excentrické Asiatky v rudých šatech. Usadili se, slečna si nechala od stálého zákazníka poradit, pak Leon oběma objednal. Vše zcela podle pravidel slušného chování. A bez sirén.
Agenti tajné služby a BSAA byli hlavním důvodem, proč podnik nezavíral a měl široký výběr opravdu dobrého kafe. Obsluha byla zvyklá na ledasco. Leon tam občas zastavil při cestě do práce v nějakou směšnou hodinu, kvůli směšnému důvodu slečny Ashley, poručil si trochu vody, kopl ji do sebe předstíraje, že je to vodka, a jel dál. O jeho pravidelných návštěvách věděla půlka Washingtonu a kavárně nechyběl ani nedávný podpis prezidenta Grahama na stěně slávy. Před pěti lety předekorovali interiér a na zadní stěnu nechali namalovat pár zombie, aby se štamgasti cítili jako doma.
Leon se občas do nonstopu vracel po zcela neadekvátní době, ve zcela neadekvátním stavu a se zcela neadekvátní společností. Jednou s celým zásahovým týmem ve tři ráno, všichni páchnoucí jako kanalizace, jednou v pozdních večerních hodinách ve značně použité neprůstřelné vestě. Na jeho arsenál už byl vedle vchodu speciální koš s jeho jménem, třikrát větší než koš na deštníky. Jednou ho kolem poledne odmítli obsloužit, dokud si tělo, co přivlekl sebou, neodvezli jeho kolegové, CSI jim tehdy moc pěkně vyčistili podlahu. Krvavé fleky už na Leonovi neřešili, ale s vnitřnostmi ve vlasech ho majitel podniku loni v květnu vyhodil s tím, že má těhotnou ženu a nechce, aby potratila. Za příhod bez bot a značně potrhané vojenské uniformě dostal kafe zdarma.
"Ado, přestaň mě svlíkat očima," požádal ji po chvíli trapného ticha.
"Přestala bych, ale to bych tě musela svlíkat doopravdy," usmála se koketně.
"Přejde tě to někdy?" povzdech si.
"Chvílemi... ale pak si vzpomenu, jak ti tehdy slušela ta policejní uniforma..." naklonila se k němu.
"Co po mě vlastně chceš?" zeptal se nabroušeně. Už před deseti lety si raději nechal zajít chuť a ona mu to moc neusnadňovala.
"Já? Doporučení do nového zaměstnání," ozvala se nevinně.
Chvíli zůstal zírat. Zvažoval, jestli to myslí vážně. Jestli jí přeskočilo. Nebo přeskočilo jemu. Pak jim servírka donesla kávu a jako pozornost podniku růžový srdíčkový dezert pro dva. Ada zaplesala a nabídla se, že ho bude krmit. Bylo na čase prohnat si hlavou kulku.
Zastavte svět, chci vystoupit.
