AWOL

AWOL

POZOR!

... tisíce slov ...

... temnota ...

... probuď se...

Čas,     

jak tiše tiká,     

jeho krutý rozsudek,     

zbydou jen vzpomínky.     

Chladný had v temnotě,               

jeho hebká kůže,               

tiše škrtí,               

jed.               

... sny ...                              

Utíkáš před koncem,                                        

vrať se, dezertére,                                        

probouzej se se mnou,                                        

nauč se zase žít.                                        

... útěk ...                  

Vášeň,      
žhavé doteky,      
ukradené vteřinky,      
tohle je přece mnohem víc.      

     Tisíce kradmých pohledů,
     city nejsou okovy,
     lehkost bytí,
     strach.

          ... naděje ...

                             Nevěřím ve věčný led, 

                             budu tvé něžné jaro,

                              bouře, hromy a blesky, 

                             voda nového života. 

                    ... ticho ...

     Oheň,

     roztopím tě,

     zapálím ti křídla.

Dokud je čas,     

shořet.     

H  
N
     E
D


*     *     *

a ty se zeptáš
kdo že jsem
pak řeknu nevím
mám své stíny

a jedno srdce v němž se pletu
a hořkost krásy jiných světů

jsem ze dna moří tichý host
tlumené světlo škvírou dveří
zbývá mi z tebe

jestliže nikdo neuvěří
má duše shoří na němost

Tomáš Pektor

Skřípote střípků

*      *      *