Podzimní romance
Je mlha a padá listí,
půda voní, zoraná a vlhká,
štěrk ti pod nohama chrastí,
jdeš tichou uličkou,
plameny svíček, slyšíš, jak praská,
doprovázena tichou modlitbou.
Živé a mrtvé dělí železná brána,
za ní příbytky z žuly a mramoru,
na stromě kráká vrána,
noc padá na tiché království,
tma, že nevidíš hejno havranů,
jež do nebe nosí tajná poselství.
Jdeš pořád dál, až dozadu,
náhrobky staré, mechem porostlé,
došel jsi na neposvěcenou půdu,
kam skoro nikdo nechodí,
zde pohřbívají duše zatracené,
aby vzdali hold jejich bláznovství.
Tam, pod suchými listy najdeš mě,
věnuj mi kytku vonící jako tvůj splín,
vítr hraje tóny podzimní romance,
čas běží, ale já už nespěchám,
i když zmizí mi i tvůj stín,
část tebe si navždy ponechám.
Žádné komentáře:
Okomentovat