Upřímnost nadevše
V hlavní roli: ještě pořád slečna Hermiona Grangerová
O druhou hlavní roli se ucházejí: Ron Weasley a Draco Malfoy
Dále vystupují: svatební šílenství a svatebčané
Hermiona, ještě posledních pár měsíců Grangerová, seděla na tribuně jistého soukromého famfrpálového hřiště a ostrý vítr jí likvidoval zbytky zkušebního slavnostního účesu… ne že by jí na tom záleželo. Famfrpálový hábit, o kterém se nedávno zapřísáhla, že ho v životě nevezme na sebe, i když to byl v podstatě jen dodatek k její soukromé přísaze z prváku, ji neskutečně tlačil a celkově jí znepříjemňoval existenci. Opět prostě jen tiše trpěla a nadávala si za svou nebelvírskou dobrosrdečnost, kvůli které tu seděla, a statečnost, se kterou poslušně zatínala zuby a kývla na cokoli, co se Harryho svatby týkalo, protože ona prostě byla Nebelvír a štěstí jejího přítele nehodlala kazit, i kdyby za to měla platit potem, slzami a krví.
Začalo to poměrně dobře, když Harry navrhl, aby měli svatbu na famfrpálovém hřišti a Ginny nadšeně souhlasila. Kupodivu, Potter dostal povolení ministerstva obratem, podlézavost ministra jim asi ještě nikdy nepřišla tak vhod.
K nalezení majitele famfrpálového hřiště, kterému už nešla pověst víc pokazit, a byl ochoten Potterovi na tuhle akci kývnout, potřebovali jen trochu vypočítavosti a jednu cestu letaxem. Ano, Malfoy byl překvapivě ochoten k čemukoli, u čeho se v titulcích novin neobjeví slovo „Smrtijed“.
Dokonce se ukázalo, že ušít svatební famfrpálové hábity, ve kterých by nevěsta nevypadala jako letící hora šlehačky, není až takový problém, i když Hermiona potichu dodávala, že větší příšernost si vymyslet nemohli.
Když ji Ginny požádala, aby jí šla za svědka, netušila, že to bude obnášet koště a polstrovaný mundúr, samozřejmě, že si nakonec prosadila, že na koštěti poletí „jen jako“, ale hábitu se nezbavila, jelikož Ron prohlásil, že v něm vypadá ROZKOŠNĚ a její nastávající tchýně se toho okamžitě chytla. Prostě a jednoduše, čím byla Harryho svatba blíž, tím více se utvrzovala v tom, že pokud se vdá ona, bude to krátký formální obřad v nejužším rodinném kruhu, hlavně žádné invence.
Zkroušeně se hrbila ve snaze najít si nějakou vhodnou polohu, ve které by dokázala alespoň trochu dýchat, a pozorovala nácvik obřadu, který už předem nervózní Harry neustále kazil. Jediný člověk, který neustále zářil nezničitelným štěstím, byla Ginny, a ti odvážnější konstatovali, že koncentrace její dobré nálady, která se navíc zkombinovala se šprýmařstvím, za které by se ani Fred a Georgie nemuseli stydět, začínala být pomalu, ale jistě, NESNESITELNÁ.
Co se jí týkalo, vlastně by tu nemusela být, jelikož se košťatového reje vůbec neúčastnila, ale jak se ukázalo, Harry na sebe s vypůjčením hřiště ušil pěknou boudu a Malfoy, evidentně znuděný, si na nich chodil pravidelně smlsávat při každé příležitosti, dokonce se mu podařilo situaci zmanipulovat tak, že mu nějaký dobrák vtiskl do ruky svatební pozvánku. Jako svědek Ginny a nejdiplomatičtější osoba v kolektivu, jelikož ona už Malfoyovi hubu rozbila a nehodlala se opakovat, byla demokraticky přehlasována a vyslána k vyjednávání.
Výše zmíněný se podle očekávání konečně objevil na hřišti a během tří vteřin na sebe dokázal strhnout pozornost všech zkoušejících. Hermiona děkovala Merlinovi, že je na nejvyšší části tribuny a než by stihla seběhnout dolů, mohla by leda sledovat následky krutého krveprolití. Pozorovala je tedy nerušeně z velké dálky, vývoj situace se však odklonil zcela mimo očekávání, když Harry během minuty hřiště beze slova opustil a Malfoy pak z nepochopitelného důvodu zamával jejím směrem. Jak jinak, o tři vteřiny později měl před obličejem Ronovu zaťatou pěst, kterou se Ginny jistojistě pokoušela odtáhnout jen na oko, aby si neohrozila svatbu.
Hermiona se přemýšlením mračila, když odhadovala, co je asi tématem hádky, když v tom Ron po nějaké Malfoyově hlášce vybuchl smíchy a Ginny začala něco horentně namítat a výhrůžně šermovala prstem blonďákovi před obličejem. Pak se stalo něco naprosto neočekávaného, tedy Malfoy něco elegantně vytáhl ze svého hábitu, byla to jeho hůlka, o tom nebylo pochyb, a s galantní úklonou ji předal Ginny, načež se otočil na patě a odkráčel. Ron za ním ještě stihl něco posměšně křiknout a Ginny vrtěla hlavou, načež svého bratra opět odtáhla ke zkoušce.
Hermiona se dále zmateně šklebila a myšlenky se jí opět sklonily k Malfoyovi a vyjednávání svatby. Jejich první setkání dopadlo nad očekávání, když ji dokonce pozval na kávu do svého sídla a za Narcissiny totální ignorace projednali podmínky celkem v klidu a bez potíží. Neochotně musela uznat, že to byl asi nejinteligentnější a nejproduktivnější rozhovor o svatbě, který zatím vedla, když nepočítala Lunu a její návrh, aby měla nevěsta kytici z čínského česneku, protože v něm žije Sedminožka čtverečkovaná, která nosí partnerům štěstí.
Z druhé návštěvy měla Hermiona poněkud smíšené pocity, jelikož se dostavil o tři hodiny dříve a do Doupěte, kde zrovna probíhala šatová zkouška nevěsty, svědkyně a družiček. Hermiona nakonec definitivně došla k názoru, že se musí příšerně nudit, když nejen, že byl na dámy slušný, ale dokonce navrhl švadleně úpravy, které zdaleka nebyly špatné. Skoro by se to dalo nazvat i příjemnou návštěvou, kdyby se na odchodu nesrazili s Harrym a pak skoro nepřizabili s Ronem.
Teď jí čekaly detaily ohledně výzdoby a ona zoufale doufala, že bude lépe naladěn než zbytek svatebčanů, kteří, s paní Weasleyovou v čele, byli na pokraji nervového zhroucení a ten svatební kolotoč už jim lezl na mozek, i když vlastně ještě ani k ničemu nedošlo.
„Je na tomhle hřišti vůbec někdo, komu mám šanci zkazit den?“ ozval se náhle za ní a potvrdil jí tím, že o čemkoli se s Weasleyovýma dohadoval, bylo to ohledně ní.
„Nudíš se? Ožeň se!“ navrhla mu, aniž se otočila.
„Naneštěstí to mám v plánu…“ zavrčel rozmrzele a sešel dolů uličkou, zřejmě nečekal, že jeho poznámku přes vítr uslyší.
„Hej, Grangerová! Já myslel, že mi tu chce Potter pořádat svatbu… ty se spíš tváříš na pohřeb…“ rýpl si a opřel se o sloupek zábradlí, pak zahlédl koště u jejích nohou.
„Aha, takže jedna svatba, jeden pohřeb… aspoň už vím, proč Weasley neotravuje s pozvánkami na vlastní cirkus…“ zasmál se a sedl si na lavičku přímo za ni.
„Malfoyi… nikdy v životě mě ani nenapadlo po tobě něco chtít, ale…“ zarazila se.
Původně ho chtěla požádat, aby byl tak laskav a v případě, že se nehodlá bavit o bílých holubicích, vlajících fáborkách, tuně kytek, házení třpytek, obřím přeslazeném dortě, dojemných proslovech, výběru příšerné zamilované hudby, ohňostroji v Nebelvírských barvách… se odplazil otravovat život někomu jinému, dokonce byla ochotná i použít slovíčko „prosím“. K jejímu nemalému překvapení se ale Malfoy jen uchechtl a jedním trhnutím ji osvobodil z nejnepohodlnější části její svatební výzbroje.
„Díky…“ vydechla překvapeně.
„Ještě neděkuj…“ šeptl jí do ucha, rozhodla se nepřemýšlet nad tím, jestli v tom byl dvojsmysl, trojsmysl, nebo jen nějaký nesmysl.
„Ty zas nevíš, co roupama dělat, že?“ povzdechla si, jakoby kárala malé dítě.
Místo odpovědi jí začal masírovat rozbolavělý krk a ramena, teď už si mohla být stoprocentně jistá, že buď má v plánu nějakou nechutnou poťouchlost, nebo těžce onemocněl a projevuje se to náznaky lidskosti. Chtěla se ho zeptat, jestli se cítí dobře, ale předstihl ji zcela nečekaným chvatem, kdy ji vyzdvihl do vzduchu a přetáhnul k sobě na klín. Otočila se a věnovala mu nechápavý pohled, ale on ho nevinně opětoval, věnoval jí svůj Malfoyovský úsměv no.46, kód „Pan Neodolatelný“, a pak se zase začal věnovat jejím zádům.
„Bylas moc daleko…“ poznamenal nakonec.
„Opravdu bych nečekala, že se my dva dostaneme do situace, kdy ti to bude vadit…“ poznamenala trochu upjatě, ale nechala ho.
Ať už touhle hrou zamýšlel cokoli, rozhodně to zatím nebylo nepříjemné, takže neměla důvod se bránit. Jeho ruce sklouzly níž a zase ji zbavily části hábitu pod záminkou lepší kvality masáže.
„Už jsi přemýšlela o rozlučce se svobodou?“ ozval se náhle.
Potutelně se usmála a kousla se do rtu, rozhodla se, že mu oplatí stejnou mincí.
„Zatím ne, ale… zrovna teď jsem dostala docela dobrý nápad… říkám si, že by možná nebylo marné tu dámskou jízdu trochu… okořenit…“ zavrtěla se mu v klíně.
„Hm… zajímavý nápad…“ souhlasil a opět dobyl trochu zakázaného území pod jejím hábitem.
„Řekni mi… právě teď… měla bych mít strach z tebe… nebo o tebe?“ nadhodila a lehce se o něj opřela.
„Hmm…“ ozval se, zdálo se, že vážně zvažuje možnosti, ale nakonec to nechal bez odpovědi.
Hermiona musela uznat, že Pansy jednou v životě nelhala, když se kasala, že má Draco moc šikovné ruce. Jelikož se Malfoy rozhodl významně se odmlčet a nechat své ruce, aby některé věci řekly za něj, což byla velmi příjemná změna, zabrala se do vlastních myšlenek.
Vše začalo skoro nevinnou myšlenkou, co by se stalo, kdyby se někdo ze zkoušejících otočil jejich směrem, a volně to přešlo kaskádou šokovaných pohledů až k Snapeovi, který při pohledu na ně dva páchá sebevraždu, protože infarkt nebyl dost rychlý.
Zakázané ovoce opravdu nejlépe chutná.
„Grangerová! Tobě se to snad líbí!“ obvinil ji pobaveně a odhodil na zem další kus jejího polstru.
„Aspoň si to užívám s chlapem a ne s koštětem…“ vypustila z pusy při pohledu na Rona, pak si v duchu skoro jednu vlepila.
„Je libo trochu níž?“ zareagoval pohotově.
„Nepřepínej se, už tak si až příliš laskav, obzvláště na své poměry…“ poznamenala trochu kysele, ale nezdálo se, že by ho to nějak zasáhlo, spíše naopak.
„Jsem prostě příjemně překvapen… Vždycky jsem měl za to, že jediný způsob, jak tě uspokojit, je přetáhnout tě aspoň osmisetstránkovou bichlí…“
Hned vzápětí své upřímnosti těžce zalitoval, protože pohled, který mu věnovala, znal moc dobře… z konce třetího ročníku, těsně předtím, než ho přiměla vidět hvězdičky.
„Ty prostě nemáš do čeho píchnout, co?“ poznamenala mírně zhnuseně, když upřímnost, tak upřímnost, po chvilkovém vnitřním boji se svými rozbolavěnými zády se zvedla a zamířila pryč.
Dohnal ji u schodiště. „No, jak se to vezme…“
„Slečna snoubenka ti snad není k dispozici?“ odfrkla si a zamířila dolů.
„Zbláznila ses? Otec a budoucí tchán by mě stáhli z kůže, kdybych před svatbou připravil o věneček VLASTNÍ nevěstu!“ zavrtěl pohoršeně hlavou.
„Tys s ní ještě nespal?“ zarazila se na čtvrtém schodě a udiveně se otočila.
„Je hlídaná…“ přiznal neochotně.
„To je tak strašně nepraktické!“ ulevilo si její velmi praktické já.
„To je, od té doby, co mě zasnoubili, mi Pansy nepodrží ani tašku…“ zahuhňal do sloupu.
Nikdy by nevěřil, že uvidí výraz „NADSTANDARTNÍ INFORMACE“ zrovna na Grangerové. Zjevně ani ona nepotřebovala vědět OPRAVDU VŠECHNO. Ale rozdýchala to až moc rychle.
„Je mi tvé kouzelné hůlky opravdu líto… Ale vážně… to si to holku chceš stejně vzít? Co když bude ležet jako prkno a myslet na Anglii?“ neodpustila si.
Dracovi poklesla ramena a nasadil svůj nejútrpnější výraz.
„Promiň,“ hlesla, asi jí to svatební cukrování začalo lézt na mozek.
Asi jí to svatební cukrování VÁŽNĚ začalo vážně lézt na mozek, vzhledem k tomu, že se právě omluvila MALFOYOVI! Zamířila dolů do šaten, už toho měla pro dnešek dost a rozhodla se vyklidit pole, než ji někdo nachytá. Chvíli měla pocit, že zůstal na kraji schodiště, opuštěn a trpící.
Mýlila se.
„Na ztuhlé svaly je nejlepší horká sprcha…“ zastavil její ruku, když sahala do skříňky pro své normální oblečení.
„Konec srandy, už to není vtipné,“ utla ho.
„Ááá, co jsem komu udělal?“ zabědoval dramaticky a zhroutil se na lavičku.
„No, kde mám začít?“ sedla si za něj a opřela se o jeho ramena.
Situace se obrátila a Hermiona si zase zatoužila jednu vlepit. Neměla pochybnosti o tom, že právě udělala přesně to, co chtěl, ale couvnout už nemohla, ne bez toho, aby jí vmetl do tváře, že zbaběle ustupuje. Nepřetrpěla už tři týdny svatebního šílenství jen proto, aby udělala zrovna Malfoyovi radost. Navíc, ona se nebála, jen na něj opravdu nebyla zvědavá.
„Asi už vážně vycházím ze cviku…“ povzdechl si.
„Ale notak, přece sis nemyslel, že ti skočím kolem krku!“ demonstrativně ho kolem krku opravdu objala, jen poněkud těsněji, než mu mohlo být příjemné.
„Za trochu lásky šel bych světa kraj… ale vy ženský mě přivedete leda do hrobu!“
Vybuchla smíchy.
„To jsem to dopracoval…“ postěžoval si sám sobě.
„Vždyť… si-si za to taky… m-m-můžeš sám!“ dostala ze sebe, její smích byl spíše první známkou svatební hysterie, než že by se nějak extrémně bavila na jeho účet… na druhou stranu, Draco Malfoy se jí skoro pokusil sbalit na poezii a to jí asi nikdo neuvěří.
Využil její momentální bezbrannosti a zklátil ji na lavičku.
„Draco, jestli je ti místo svatby milejší nemocnice, stačí říct, venku je spousta kouzelníků, co ti s radostí předekoruje ciferník, nemusíš se tak snažit… a zrovna u mě,“ sdělila mu ledově.
Na kratinkou chvíli si myslela, že na ni opravdu použije násilí, konec konců, celou dobu, co spolu byli, se netvářila zrovna nepřístupně, natož aby si hlídala záda… spíš naopak. Musel na ní poznat, o čem přemýšlí, protože ji okamžitě pustil.
„Netušil jsem, že o mě máš tak špatné mínění,“ oznámil jí poněkud strojeně a vypochodoval z šatny.
Chvíli čekala, jestli se vrátí, ale místo toho vletěla dovnitř Ginny. Opět se mentálně nakopla, teď jí pan Fňuk ještě zkazil ústup, protože Ginny ji odejít rozhodně nenechá.
„Jak jsi to udělala?“ uhodila na ni okamžitě.
„Co jsem udělala?“ zabručela Hermiona a začala se převlékat.
„To nevím, ale Malfoy právě vyklidil pole, zpráskaný jako pes, dokonce i nechal Rona, aby si do něj rýpal podle libosti! To mě MUSÍŠ naučit!“ jásala nevěsta nadšeně.
Hermiona to nechala bez odpovědi a Ginny nakonec dala pokoj.
Byla na sebe naštvaná, už za to, že na sebe byla naštvaná, protože věděla, že dělá přesně to, co chtěl. Bylo jí jasné, že na ni Draco jen hraje divadélko, aby v ní vzbudil výčitky a lítost, jenže… z nějakého důvodu mu to prostě zbaštila.
Strašně doufala, že je jeho lordstvo aspoň dostatečně uraženo na to, aby jí dal aspoň týden pokoj a přišel až na vyžádanou schůzku ohledně dortu. Operace MONSTRUM, jak toho hybrida z cukru, tuku a plastových růžiček nazývala, byla asi nejhorší část obřadu, a jelikož se ukázalo, že to bude potřebovat schopného kouzelníka, tak to dostala na krk… no samozřejmě, že ona!!!
„Hermionko, tak kde jsi, za chvíli začínáme!“ nakoukl do snad největšího kamrlíku na košťata na světě Ron, načež se posadil na koště a odletěl, jak by ho jen mohlo napadnout na ni počkat.
Vztekle nakopla krabici se zlatonkami, odtáhla si mundůr od krku a vyrazila ven. S pohledem upřeným nahoru, k ostatním skoro-svatebčanům, dorazila až k místu, kde obvykle stojí obruče na famfrpál. Psychicky se připravila na to, že se zase octne ve vzduchu, jednou rukou si přidržela koště a v druhé pevně sevřela hůlku. Upřela znovu pohled nahoru, kde na ni Ginny zamávala a udělala ve vzduchu salto, jako by jí chtěla zase říct, že na létání není nic složitého. Hermiona si v duchu zanadávala, sice si prosadila, že poletí „jenom jako“, ale hořká skutečnost byla ta, že v tom vlastně není rozdíl.
„U Merlina, Grangerová, to je koště, KOŠTĚ, a ne SMETÁK!!!“
Otočila se na Malfoye, jasně mu dala najevo, že v tom opravdu nevidí rozdíl, a opět se pokusila nasednout.
„Dej to sem, držíš to jak prase kost!“ zabavil jí koště a věnoval jí dlouhý nasupený pohled, který opětovala stejně intenzivně.
Kupodivu to byl on, kdo uhnul pohledem jako první, začal se věnovat jejímu koštěti, možná i aby ho opatřil nějakým stabilizačním kouzlem, ale to jí v tu chvíli bylo jedno.
„Neříkal jsi, že ty bys mě za smeták nikdy nevyměnil?“ zeptala se naštvaně.
„Říkal, to jsem ovšem netušil, že se mnou hodláš taky akorát zametat…“ pokusil se o ostrý tón, ale zněl až příliš spokojeně sám se sebou.
„Já?“ vyjela uraženě, protože to on s ní manipuloval, pokoušel se ji svádět a celkově jí všemožně znepříjemňoval život… jakkoli příjemným způsobem.
Nepotřebovala jeho vylepšováky, pokusila se mu koště uzmout, ale bránil se, takže se chvíli přetahovali.
„Pusť!“ nařídila mu.
„Ještě jsem neskončil!“ zaprotestoval.
„Nemám čas čekat, než ty budeš spokojený!“ přitáhla koště blíž k sobě.
„Jsi vždycky tak sobecká?“ přitáhl si koště nazpět.
„Já jen, aby ses nepředřel!“ trhla zase zpět.
„S tebou se nadřu rád...“ oznámil jí s nebezpečným úsměvem.
„Tak dřít bys mě fakt nemusel…“ zahuhňala si spíše do hrudníkového polstru.
„Tak co bys ráda?“ zavrněl, směr hovoru se mu začal opravdu zamlouvat.
„Co nabízíš?“ zeptala se ho, jakoby byl podomní prodejce vysavačů, a hrdě při tom vystrčila bradu, jakoby už doma měla tři a on ji neměl čím ohromit.
„Tobě? Všechno… teda až na koníčka, protože už podle toho, jak nasedáš na to koště, by ze mě byl mrzák!“ rýpl si.
Přimhouřila oči a chvíli to vypadalo, že jestli mu neprokousne krční tepnu, tak se mu rozhodně aspoň znova pokusí zlomit nos. Odolal tendenci se krýt a ke svému překvapení schytal jen dvě menší rány násadou.
„Všechno v pořádku, Hermi?“ ozval se nad nimi najednou Harry.
Lekla se, takže automaticky pustila koště a urychleně udělala krok vzad od Zmijozeláka, kterému byla až nevhodně blízko.
„Jen se mi nezdálo sladění zrychlení s tlumícím kouzlem, ale tady slečna Všeumělová trvá na tom, že si ho opraví sama… má s tím obrovské zkušenosti, jak jistě víš…“ odpověděl mu Draco zcela věcně a věnoval Hermioně hraně hraný úsměv.
„Ehm, Hermiono, ne že bych měl nějaké pochybnosti o tom, že to perfektně zvládneš sama, ale… totiž… Mal-Draco už to koště stejně má v ruku!“ pokusil se ženich o diplomacii.
„Fajn, fajn! Jen si s tím smetákem posluž!“ odsekla Hermiona, věnovala oběma uražený pohled a založila si ruce na prsou.
Draco provedl v rychlosti ještě nějaké kouzlo a Harry uznal svou intervenci za skončenou a vyletěl zpět nahoru.
„Moje nabídka platí…“ předal jí koště s významným pohledem a zamířil pryč.
Odrazila se a vyletěla nahoru.
„…iot, nechápu, jak si může myslet, že moje Hermiona by…“
Ron byl ranou do žeber umlčen jak svou sestrou, tak Harrym, takže se nedozvěděla, co že si to, nejspíš Malfoy, myslí, že by zrovna ona… a co si Ron myslí, že by zrovna ona neudělala. Ginny k jejímu údivu v rychlosti ještě sletěla k Malfoyovi a opět se na něm dožadovala nějaké věci. Z dálky nebylo vidět, co to je, ale kupodivu jí vyhověl a odkráčel pryč.
Další hodinu strávila tím, že se opakovaně přesvědčovala o tom, že synchronizované létání opravdu není její sport. Bylo jedině dobře, že netušila, kdo tak potrefenou choreografii vymyslel, protože jinak by ten kouzelník nejspíš přišel k těžké zdravotní újmě. Jedinou její útěchou bylo, že tohle je OPRAVDU NAPOSLED, co to zkoušejí, Harry i Ginny jí to odpřísáhli, ženich dokonce dvakrát, protože trpěl oprávněnou obavou, že jinak přijdou o svědka.
* * * * *
Původně si myslela, že rozlučka se svobodou bude ta nejlepší část svatby. Omyl. Už ve chvíli, kdy se druhý den ráno okolo desáté celé svatební stádo slavně sešlo v Harryho rekonstruovaném domě v Godrikově dole, aby se rozešli podle pohlaví dvěma směry, pánové do Las Vegas a dámy do Paříže, jí bylo jasné, že buďto uteče, nebo někoho zavraždí. Upřímně řečeno, měla Ginny plné kecky, měla plné kecky své budoucí tchýně, a z představy, že je bude muset snášet tři dny v kuse společně se sebrankou pištějících družiček, se jí dělalo nevolno… a navíc jediná opora, Luna, se omluvila pro náhlý záchvat lugizdecí horečky, taková podpásovka!
„Pottere, a uvědomuješ si, že děvky ve Vegas jsou ty nejdražší?“ uvedl se nečekaný host.
V místnosti zavládlo tíživé ticho, dámy nově příchozího sjely uraženým pohledem.
„Když na to teda nemáš, Malfoyi, jdi nakupovat s ženskýma!“ sdělil mu Ronald, to, že tak vlastně potvrdil, co ty tři dny hodlají dělat, si uvědomil až ve chvíli, kdy schytal dvě rány, od sestřičky a od maminky.
„Nejsem si jistá, že to bude finančně výhodnější,“ sdělila Hermiona spíše svému šálku čaje, ona hodlala nejvíce utratit za Ibalgin.
Malfoy-efekt opět zapůsobil, to, co se málem svrhlo v další oslavu a nácvik nějaké části svatby, se začalo urychleně rozutíkávat ke krbům.
„Jen dopiju ten čaj…“ usmála se Hermiona na Ginny.
Ta jí věnovala podezřívavý pohled, ale nakonec taky prošla krbem. Hala byla najednou prázdná a tichá, Hermiona si oddechla, odložila šálek, vzala svůj kabát, vyšla ven na ulici a přemístila se domů. Byly před ní tři dny absolutní svobody.
Vešla do předsíně svého bytu a pokusila se za sebou zavřít, nešlo to. Při bližším zkoumání problému objevila něčí botu zaklíněnou mezi dveře a futra. S hrůzným tušením dveře otevřela a Malfoy jí věnoval svůj kouzelný úsměv no.4, Já nic, já jetel.
„Co tu děláš?“ zděsila se.
„To, na co jsem se do Francie těšil nejvíc, nakonec zůstalo v Británii…“ sdělil jí a vtlačil se jí do chodbičky, dokud ještě rozdýchávala šok.
„Jdi pryč!“ zapištěla zoufale, jako by ji nachytal nahou ve sprše.
„Teď jsem přišel,“ odvětil jí jako malému dítěti a než stihla cokoli podniknout, měl už zuté boty, pověšený kabát a pohodlně se usazoval v obýváku.
Tupě ho následovala a svalila se do křesla naproti němu.
„Co teď?“ rozhodil rukama.
„Teď si dáme Deli…“ odpověděla mu nepřítomně, seděla jako hromádka neštěstí.
Sjel ji hodnotícím pohledem a vstal.
„Tak pojď!“ zavelel.
„Kam?“ zeptala se zděšeně.
„Kdo se moc ptá, moc se dozví, a ty vypadáš, jako bys zítra měla skládat OVCE ze všech předmětů,“ zvedl ji za loket a vlekl ji ke krbu.
„Nemám ani boty!“ zaprotestovala, když ji vtlačil do ohniště.
„Benátky, villa Juno, heslo daffodil,” sdělil jí, když jí podával letaxový prášek.
Nezbylo jí, než to po něm tupě zopakovat. O chvíli později se k ní připojil, lépe řečeno do jí vrazil, protože ještě stále napůl stála v krbu a rozhlížela se kolem.
Byli v obrovském apartmá, velmi moderně zařízeném, laděném do modra s žlutými dekorativními prvky. Otevřeným balkonem vlál dovnitř vánek od moře, bylo absolutní ticho.
„Mamá si sem chodí odpočinout…“ oznámil jí a zavolal skřítka.
Příštích osm hodin strávila v ráji… bublinková koupel, sauna, masáž, čokoládový zábal, akupunktura, bazén… Draca potkala na pedikúře. Seděli naproti sobě, oba napatlaní nějakým bylinkovým balzámem, na očích kolečka okurek, kolem nich armáda slečen v růžových uniformách.
„Zítra Dona Giovaniho a pozítří maškarní ples, nebo zítra vernisáž moderního umění a pozítří Jak se vám líbí?“ ozval se konečně.
„Verzi číslo jedna, prosím,“ oznámila mu po zralé úvaze, kde hrozí jak velké riziko, že bude poznána.
„Co myslíš, že zrovna dělá tvůj drahý snoubenec?“ ozval se najednou.
„Po následující tři dny žádného nemám,“ oznámila mu zcela klidně.
„To není špatný začátek… až začneš jako svého snoubence představovat mě, budu spokojen zcela…“ zavrněl.
„Nekaž mi dovolenou,“ požádala ho.
„Neboj, to nehodlám, ale oženit se taky potřebuju…“ oznámil jí, sundal si z jednoho oka okurku a začal ji okusovat.
„Máš přece Astorii,“ sdělila mu.
„Teď zase kazíš dovolenou ty mě…“
Chvíli bylo ticho, Draco zchroustal obě okurky a Hermiona na sobě cítila jeho pohled.
„Nechám tě nechat si tvé dívčí jméno…“ pokusil se smlouvat.
„Bigamie je nezákonná,“ oznámila mu nezaujatě.
„Ale na líbánky v tropech zapomeň!“ nenechal se vyvést z konceptu.
„Co máš proti tropům?“ vzbudil její pozornost a ani si nevšimla, že opakuje jeho králičí tik s okurkou.
„Nestrávím svatební noc funěním v prázdné posteli, zpocený až na jazyku, zatímco ty emigruješ do ledničky!“ zamračil se a uzmul jedné ze slečen okurku, kterou mu zřejmě chtěla znovu dát na oči.
„Jak jsi na to přišel?“ podivila se a začala rovnou vyžírat misku s okurkama z pultíku.
„Mí rodiče se takhle málem rozvedli ještě dřív, než byli doopravdy svoji!“ sebral jí misku.
Zděšeně na něj vyvalila oči.
„Ale v té ledničce byl samozřejmě otec…“ dodal.
Pak se sešli až u večeře, kterou strávili příjemnou konverzací. Hermiona nakonec padla do postele jako podťatá a ani ji nenapadlo zabývat se tím, kde bude spát Draco. Další dva dny utekly hrozně rychle, dopoledne lázně, odpoledne procházky, večer kulturní vyžití, její hostitel se kupodivu choval velmi slušně a skoro o nic se nepokoušel… skoro.
Domů dorazila půl hodiny před Ronem, stihla se akorát převléct do tepláků, rozcuchat si vlasy a uklidit. Vzhledem k tomu, že dorazil ve značně podnapilém stavu, v cizím oblečení, napůl dámském, s monoklem na oku a v doprovodu někoho, kdo vypadal jako vyhazovač z velmi luxusního kasina, se ale ani nemusela snažit.
Její snoubenec prospal zbytek dne, zatímco ona byla vyslýchána jeho sestrou, kde byla a co tam dělala. Ani jí kupodivu nedělalo problém je přesvědčit, že se ani nehla z domu, jen si četla a neměla ani ponětí o tom, že se Malfoy nakonec nepřidal ani k jedné ze slavících skupinek. S trochou kouzel na ní ta odpočatost ani nešla poznat, navíc, oni byli tak společensky unavení, že ji stejně ani moc nezkoumali.
* * * * *
Už od čtyř od rána uvažovala, koho nenávidí víc, jestli Harryho za to, že Ginny požádal o ruku, Ginny za to, že řekla ano, je oba za to, že požádali ji a Rona, aby jim šli za svědky, sebe za to, že nadšeně souhlasila… nebo sebe za to, že to brala tak vážně. Nic nešlo podle plánu, kytky dorazily moc pozdě, jídlo moc brzo, nevěsta byla tak nervózní, že v noci nespala a podle toho ráno vypadala, paní Weasleyová dovedla dohánění ostatních k šílenství k dokonalosti… a když se pokusila uklidit pytel rýže na házení do uličky, explodoval.
„Co to s tebou dneska je?“ vyjel na ni vztekle Ronald, zatímco se oprašoval od rýžové mouky, kterou zrovna vytvořila, ale na odpověď nečekal a jal se jít likvidovat chlebíčky, když už teda dorazily.
Myslela si, že stráví ještě tak čtyři hodiny v pekle, ale změna nastala, když šla zkontrolovat ohňostroj. Na schodišti na nejvyšší věž hřiště ji někdo chytl zezadu a odtáhl ji do nějaké kanceláře.
„Vykašli se už na to…“ pošeptal jí hebký hlas, který poslední dobou slýchávala až příliš často a příliš ráda.
„Nemůžu, nikdo jiný to nezařídí!“ zaprotestovala chabě, ale když si sedl do křesla, nechala se vděčně stáhnout dolů, bylo to poprvé asi po pěti hodinách.
„Zařídí, najal jsem dva tucty profesionálů z agentury a předal jim tvé poznámky, všechno bude tip ťop, tak už přestaň blbnout,“ pošeptal jí do ucha, políbil ji na spánek, na krk, zamířil níž… otočila se.
„Kdes vzal mé poznámky?!?“ vystartovala, jakoby ukradl národní poklad.
„Od nevěsty…“ pohodil rameny, evidentně nechápal, v čem je problém.
„Ona ti je dobrovolně předala? Dobrovolně? Aniž by si myslela, že celou svatbu sabotuješ?“ divila se dál, hleděla na něj, jako by odkázal minimálně půl svého jmění na charitu.
„Došla k závěru, že jsem plně zaměstnán něčím jiným… lépe řečeno někým,“ dodal svůdně a zase zaútočil na její téměř neexistující výstřih.
„Kdybych to tušila, tak tuhle šarádu pořádáme U Munga rovnou,“ povzdechla si.
„To ne… to bych se do toho nejspíš nepřimotal…“ zabručel, zatímco se marně pokoušel dobýt vetší kousek její kůže.
„Žádná škoda!“ ušklíbla se, ale už to bylo jen ze zvyku, nemohla to prostě myslet vážně, byl v podstatě to jediné, díky čemu se dneška vůbec dožila… její snoubenec byl OHROMNĚ nápomocen, nejčastěji zavazením.
Vzdal své směšné snažení dostat se jí do halenky bez toho, aby ji z ní sundal, protože dosáhl akorát toho, že ji rozesmál.
„Safra, Grangerová, to na tom máš zamykací kouzlo nebo co!“ postěžoval si.
„Zrovna od tebe bych čekala, že si s něčím takovým poradíš,“ oznámila mu a demonstrativně se odtáhla, aby mu dala víc prostoru k manévrování.
„S hůlkou bych si poradil, ale momentálně žádnou nemám… a jak tě znám, ta věc nejde sundat ani Bombardem!“ nasupil se uraženě.
„Ty nemáš hůlku?“ podivila se.
„Ne, Weaslyová mi ji vrátí, až z ní bude Potterová se vším všudy, tudíž až zítra,“ povzdechl si.
„Proč má Ginny tvoji hůlku?“ nechápala.
„Dal jsem jí ji přece, vzpomínáš?“ zvedl oči v sloup.
„Ale proč?“ dožadovala se odpovědi.
Ale jelikož mají Malfoyové vždycky štěstí, odpovědi se nedočkala, protože někdo zaklepal na dveře. Z kanceláře vyšla naštvaná, jako by je vyrušili v nejlepším, a nejspíš celkově vzbudila u hochů z agentury ten dojem, že k Malfoyovi patří, protože když se k ní asi o hodinu později pokusil přihlásit přejedený Ron, byl sprostě vykopnut z jednání o umístění červených a žlutých minirůžiček, kterých místo tří set přišlo tři tisíce. Na reklamaci už bylo stejně pozdě.
Situace s Malfoyem se opakovala, když zamířila do šatny převléct se do svého oblíbeného svatebního oblečku.
„Draco!“ zaprotestovala.
„Jen jsem ti přišel pomoct…“ sdělil jí při pokusu o rozepnutí podprsenky. „Jsi strašně frustrující skoro-milenka, víš to?“ zamračil se, když háček ani napopáté nepovolil.
„Ven!“ zavelela.
„Můžu se aspoň koukat?“ zakňučel.
„Ven!!!“ zařvala zuřivě, ale jeho pohled zpráskaného psa ji vzápětí rozesmál.
„Takže můžu zůstat?“ zajásal.
„Ne, ale očekávám od tebe, že mi budeš krýt ústup, až to ze sebe hned po obřadu shodím,“ šibalsky se zakřenila.
„Položím za tebe život, má paní…“ galantně se uklonil a zamířil ke dveřím.
„To neříkej, dost možná to bude třeba!“ zavolala za ním ještě, něco jí říkalo, že zbytek košťatového reje její převlékací manévr nebude schvalovat.
Obřad byl jedním slovem STRAŠNÝ. Jelikož ona měla s létáním nejmenší zkušenosti, tak to byli samozřejmě Ginny a Harry, kdo se u létajícího oltáře skoro srazili, a Ron, kdo efektně sejmul oddávajícího, takže nebelvírský Hrdina musel předvést záchrannou akci před celým stadionem, který následně propukl v šílený jásot. Paní Weasleyovou slyšela kvílet celou dobu, co snoubenci překoktávali své svatební sliby.
Nakonec brečeli úplně všichni, většina dojetím, Hermiona zoufalstvím, protože se jí svezl plášť pod koště a celou druhou polovinu obřadu ji nehorázně škrtil… a Malfoy hysterickým smíchem, když se při přistávání jedna z družiček skoro přizabila. Hermiona nakonec byla jediná, kdo v choreografii neudělal chybu, sama by se tomu nehorázně divila, kdyby nebyla příliš zaměstnaná snahou nadechnout se a nehoráznou touhou sesednout z toho pitomého smetáku.
Využila zmatku, který nastal při srocování užšího kruhu svatebčanů, než měla nevěsta házet kytici, a vypařila se do šaten. Draco dodržel slovo a kryl jí ústup, když všechny zaměstnal pomocí armády fotografů. Její nebelvírsky rudé šaty sice v zápětí přitáhly obrovské množství nežádané pozornosti, ale později toho vůbec nelitovala, když byla z ústředních svatebčanů jediná, kdo na fotkách nevypadal jako reklama na Michelin.
„Věnuješ mi památeční fotografii?“ přimotal se k ní Draco, zatímco uprostřed stadionu probíhala bitka všech svobodných dívek o největší šanci chytit kytici.
„Když na tom trváš…“ zabručela mrzutě, takže ho v zápětí překvapila vřelým obětím a polibkem na tvář.
Nepózovali ani třicet vteřin, ale strhli na sebe pozornost poloviny stadionu, fotografové se mohli zbláznit, na nebohou nevěstu se na chvíli úplně zapomnělo.
„Házím!“ ozvalo se vzápětí.
Hermiona s Dracem, daleko od davu šílejících vdavekchtivých fúrií a tudíž by každý čekal, že mimo dostřel, sebou polekaně cukli. Malfoyovi přistál na hlavě puget, odrazil se a skončil Hermioně v náručí. S hrůzou zvedla pohled od kytky k Dracovi.
„Osud,“ usmál se na ni přešťastně, načež byl kyticí přetáhnut.
„Ty idiote, tys ji očaroval!“ obvinila ho.
„Neočaroval, nemám hůlku!“ bránil se.
„To je moje snoubenka!!!“ vmísil se do debaty Ron.
„To tys ji očaroval?!?“ vyjela po něm Hermiona.
„Jistěže!“ pochlubil se Ron a Ginny, která mu byla v patách, se plácla do čela.
„Tos jí neměl říkat, brácho…“ ozval se Harry.
„Weasley, ty jsi vůl…“ konstatoval Draco holou skutečnost, ke které zrovna došla většina přihlížejících, a jelikož nevinní vždy trpí nejvíc, byl znovu přetáhnut kyticí.
Další půlhodinu strávila Hermiona brečením v zamklé šatně, zatímco se jí střídavě Ron, Ginny a Harry chodili omlouvat. Novináři se zatím odebrali nažhavit své brky, na zvláštní vydání měli materiálu víc, než by čekali, přihlížející veřejnost se pomalu začala přemisťovat domů a hlavní svatebčané na místo, kde se konala svatební hostina.
K udivení všech se nakonec Hermiona na hostinu dostavila, částečně proto, že byla Nebelvírka, částečně proto, že jí Luna takticky sdělila, že Harry bez ní k hostině prostě NEZASEDNE. Takže se nakonec ploužila ke stolu, pevně se držela Luny a předstírala, že jí byla právě vymazána paměť. Dokonce se jí povedlo i usmát se, když jí cestu zkřížil Draco, vzápětí si ale všimla drobné blondýnky zavěšené za jeho rámě.
„Hermiono, dovol, abych ti představil svou snoubenku, Astorii…“
Jako v transu dívce podala ruku, přesvědčená, že dnešek už horší být nemůže.
„Moc ráda tě konečně poznávám, zrovna jsme si s Dracem říkali, že ti to dnes ohromně sluší…“ potřásla jí dívenka rukou a Hermiona z jejího výrazu vyčetla, že se od ní nečeká nějaká odpověď, natož duchaplná.
Draco nervózně přešlápl, evidentně mu nedošlo, že by touto extrémně trapnou situací mohl Hermionu připravit o schopnost vyjadřování. Astorie si z toho podle všeho nic nedělala, jen jí znovu povzbudivě stiskla ruku a věnovala jí, na Hermionin vkus až příliš vědoucí, úsměv.
„Už jsi viděla dort?“ ozvala se po pár vteřinách ticha Luna.
„Ne, je opravdu tak hrozný, jak Draco říkal?“ usmála se Astorie.
„Horší!“ zhodnotila Luna s upřímností sobě vlastní a ukázala směrem, kterým se hodlala vydat, dívenka ji ochotně následovala.
„Luno, mohla bys…?“ ozval se za nimi Draco.
„Neboj, já myslím, že nás ještě čeká zajímavý večer…“ usmála se na něj a mrkla na stále ještě konsternovanou Hermionu.
„Ale…“ chtěla Hermiona něco namítnout.
Blondýnky si jen vyměnily šibalský úsměv jako přes kopírák a odpluly do dáli, vypadalo to, že si spolu překvapivě dobře rozumí.
„Je milá,“ dostala ze sebe nakonec, Draco zřejmě čekal, jestli bude jejich rozhovor ještě pokračovat nebo bude zase jen přetáhnut a ponechán svému osudu.
„Je jí šestnáct a dnes dostala první opravdovou propustku od rodičů i školy… je schopná být milá i na Filche, nejspíš by byla ochotná i učesat Snapea nebo jít na Grand Tour Bradavic s Brumbálem a pytlem citronových bonbonů… doufám, že ji Luna ohlídá,“ povzdechl si.
„No, fotografové už jsou stejně pryč, takže pokud spolu ty dvě něco vyvedou, zůstane to v rodině…“ usmála se na něj smutně.
„Ty se na mě zlobíš,“ konstatoval.
„Naopak, jsem ráda, žes dostal rozum,“ sklopila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí.
„Rozum? Grangerová, Astorie je pro mě jako mladší sestra!“ zaprotestoval, ale to už byla na odchodu.
Během večeře se jí všechno uleželo v hlavě. Ano, teď bylo všechno konečně na svém místě, Draco byl s Astorií, ona seděla s Ronem a pozorovali Harryho a Ginny, jak se jeden druhého pokoušejí utopit polévkou. Takhle to mělo být, takhle to bylo správně.
Na druhém konci stolu zahlédla Draca, seděl s oběma blondýnkami, krásně spolu ladili… všichni tři, což některé sedící okolo dost znervózňovalo. Luna je zrovna bavila nějakou praštěnou historkou, Astorie se nadšeně usmívala a vypadala zamilovaná snad úplně do všeho, hlavně do života samotného. To byla ta paní Malfoyová, kterou Draco potřeboval, krásná, urozená, reprezentativní, blond, a tak strašně… DOKONALÁ.
„Hermi, je ti něco?“ naklonil se k ní Harry.
„Ne, jen… se mi z toho všeho trochu točí hlava…“ usmála se na něj.
Po několika ohromně dojemných a celkově PŘÍŠERNÝCH proslovech se začalo tančit. Hermiona v duchu zasténala, když opět zaslechla tu ohavnou píseň, kterou si novomanželé vybrali. Zachytila Dracův pohled přes celý sál, evidentně byl stejného názoru, Astorie vedle něj vypadala, že by si nejraději zacpala uši.
„Pojď, tuhle nesmíme zmeškat!“ zavelel Ron, načež ji odtáhl na parket a od ukopnutí obou palců ji zachránil až Harry, který ji při příští písničce vyměnil za Ginny.
Byla ženichovi vděčná asi tak osm vteřin, tolik mu trvalo, než jí připomněl, že není o moc lepším tanečníkem než Ron. Pak byla předána Nevillovi, který duchapřítomně odtančil na kraj sálu, kde bylo nejméně lidí, načež ji propustil, za což si vysloužil její první opravdu upřímný úsměv za delší dobu. Vyšla ven do zahrady, bylo ještě příliš brzo na to, aby v ní vyrušila nějaký muchlující se páreček.
„Přece bys nebrečela…“ ozvalo se za ní.
Napadlo ji, že Malfoyové musí mít nějaké speciální slídící geny, které jim vždy napoví, kdy je ten správný okamžik se nepozorovaně objevit za něčími zády.
„Samým štěstím…“ vydechla a hlas se jí třásl.
Ochranitelsky ji objal.
„Co mi to děláš? Všechno bylo tak perfektní, než ses objevil!“ praštila ho slabě do ramene a zabořila svůj obličej do jeho hrudi.
„Ale nebylo, jen sis to nechtěla přiznat,“ políbil ji do vlasů.
„To je jedno! Byla jsem šťastná! S pitomým Ronaldem, na pitomým smetáku, vycpaná pitomým polstrem, v pitomým malým bytě, smířená s tím, že budu mít deset pitomých dětí!!! Byla jsem šťastná!“ rozbrečela se naplno.
„Žiješ taky někdy pro sebe?“ povzdechl si.
„A žiješ ty taky někdy pro někoho jiného, než jen pro sebe?“ vzala ho za límeček a lehce s ním zacloumala.
„Nemám to zrovna ve zvyku,“ přiznal neochotně.
„Tak aspoň jednou jedinkrát udělej správnou věc…“ hlas se jí vytratil.
„Vzít si Astorii…“ přikývl.
„Nezaslouží si, abys…“ znovu se naplno rozbrečela.
„Stejně jako si ty nezasloužíš, abys tady brečela, zatímco tvůj snoubenec se vevnitř opíjí, aniž by si všiml, že tam nejsi,“ ušklíbl se.
„Ale to-to není… tvoje star-ost,“ dostala ze sebe z posledních sil.
„Grangerová, víš, co je tvůj problém?“
Zmateně k němu vzhlédla.
„Cítíš se přehnaně zodpovědná! Tohle není tvoje svatba, tak z ní nedělej svůj pohřeb!!!“ zvedl ji ze země, přehodil si ji přes rameno a zamířil zpět k domu.
„Ne, počkej! Tak-takhle nás nemůžou vidět!“ protestovala.
Položil ji na zem.
„Hermiono, jestli se do hodiny aspoň pětkrát totálně neztrapníš, jak to od rána předvádějí všichni ostatní, tak přísahám, že tě donutím ochutnat všechny druhy alkoholu v domě! A upozorňuju tě, že jsem nechal dvojnásobně navýšit tvůj původní výběr, o množství ani nemluvím,“ sdělil jí velmi vážně a vtlačil ji do dveří právě ve chvíli, kdy se bouchal šampus.
Po několika decentně otevřených lahvích se iniciativy ujala Luna, která zřejmě chtěla Astorii předvést, co všechno by se s lahví šampusu opravdu dělat nemělo. Ani Hermiona se neubránila smíchu, když Pansy dostala špuntem do zubů, Luna skončila osprchovaná a Astorie velmi efektivně smrkala bublinky.
Draco ji popohnal vpřed, aby jí dal jasně najevo, že teď je řada na ní. První krok byl nejtěžší, pak už to šlo samo… vyšla vstříc něčemu novému, jen ještě nevěděla čemu.
* * * * *
Byla opilá. Z větší části za to mohla Luna, ten zbytek zařídila Astorie… nebo naopak? Bylo to jedno, stejně to všechno byla vina toho Zmijozelského slizouna. Strávila asi půl hodiny tím, že se svým kouskem monstr-dortu na talíři potácivě obcházela celý dům, odhodlaná plácnout ho Dracovi do obličeje jen proto, aby si mohla užít jeho naprosto šokovaný výraz, ale nenašla ho. Zklamaně se zhroutila na nejbližší židli a neuváženě tu bílou hmotu ochutnala… něco tak odporně sladkého v ústech v životě neměla a doufala, že už nikdy ani mít nebude.
„Tebe člověk nemůže nechat chvíli bez dozoru!“ postěžoval si Draco, který se před ní náhle zhmotnil.
„Ten d-dort byl p-pův-vodně pro tebe, vza-z-žovala jsem, že ho aspoň vy-klopím n-na s-s-sebe, ale a-si bych-ch nen-našla vlastní no-s!“ zazubila se na něj.
„Tak teď už aspoň vím, jak se směje měsíček na hnoji… u Merlina, s kým já se to stýkám?“ zabědoval hraně a vzal ji do náruče.
„S-se sobě rov-vnými…“ sdělila jeho kravatě a Draco měl neodbytný pocit, že se do ní i zakousla.
Jelikož kupodivu nekladla odpor ani ona, ani nikdo z těch, které na cestě potkali, zavíral za nimi o chvíli později dveře podkrovního pokojíčku.
„Tys mě-m-ně u-unes-l!“ obvinila ho.
„A když budeš hodná, tak tě možná ani nevrátím,“ sedl si s ní na postel.
Smála se a pořád se ho pevně držela, jedna její část ho už nikdy nechtěla pustit.
„Tohohle budu asi za chvíli strašně litovat, ale…“ vytáhl malou lahvičku.
„A b-bu-de ze mě ro-chupa?“ zasmála se a vzala si ji.
„Ne, ale zato mi utečeš před půlnocí,“ povzdechl si.
„Nechám tu-ti p-po sobě ten… s-s-voji… škr-spál!“ slíbila.
„Škrpál?“ ujistil se.
Přikývla dramaticky a nově naučeným pijanským gryfem stáhla lahvičku na ex… o chvíli později mu věnovala nehorázně střízlivý pohled. Draco sklopil oči, zdálo se, že pro něj sranda skončila… ovšem Hermiona Grangerová ho uměla vždy překvapit, ne často, ale o to důkladněji.
Zklátila ho mezi polštáře.
„Nesnáším tě,“ sdělila mu, než mu věnovala jejich první polibek, žhavý a nedočkavý.
„Nebelvírská chytrolínko,“ převalil se na ni a dalším polibkem ji skoro připravil o dech.
„Zmijozelský kašpare,“ oplatila mu a zvedla ho za kravatu, aby ho mohla zbavit části jeho svršků.
„Grangerová,“ zafuněl jí do výstřihu, který mohl konečně shledat uspokojivě odhalujícím… aspoň na příští dvě vteřiny.
„Malfoyi.“
Opět se nad ním pokusila převzít vládu, zápasil se zapínáním jejích šatů, ona s knoflíčky jeho košile… byl to v podstatě vyrovnaný boj.
„Hermiono,“ zvedl se do sedu a stáhl jí ramínka šatů z rukou.
„Draco…“
Přitáhla si zase jeho rty a zaklonila se dozadu, padali spolu kamsi do temnoty, jejich smysly příliš zakalené touhou, aby si všimli… Plesk! … že padají i z postele.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a zvedl ji ze země.
„Ta pitomá kolejní rivalita mě jednou dostane do hrobu,“ oznámila mu a mnula si pohmožděné rameno.
„Něco už s tím provedem…“ položil ji bezpečně doprostřed postele a slíbal jí cestičku od ramene až ke krku.
„To bychom měli…“ přitakala.
„Takže si Weaslyho nevezmeš,“ usmál se spokojeně.
„Malfoyi, už ti někdo řekl, že při sexu se nemluví? Obzvláště ne o jiných partnerech?“ odtáhla se nasupeně.
„A kdy jindy to chceš řešit? Jestli Weasleyům přistane v kolíbce blonďaté, šedooké dítě bez jediné pihy, dostane kolejní rivalita zcela nové rozměry…“
Hermiona si proti své vůli tu situaci představila, z nějakého podivného důvodu se jí v té hrůzné vizi zjevil i Snape, s extrémně potěšeným úsměvem… strašná představa.
„Jestli by tě někdo v takovém případě zavraždil, byl by to tvůj otec, ten by bastarda s Grangerovou nevydýchal.“
Draco sebou hodil na postel.
„Proč já si to vždycky tak komplikuju?“ zeptal se do prázdna.
„Taky si říkám, zvlášť teď, když jsem v tom já měla chvíli jasno,“ otočila se na bok.
„A teď už nemáš?“ podíval se na ni a pozvedl tázavě obočí.
„Když s tebou musí být člověk neustále ve střehu…“ přejela mu rukou něžně po hrudi, „… čekat, odkud se vynoříš a s čím zas přijdeš…“ nahla se k němu a políbila ho na nos, „… co zase vyvedeš…“ na krk, „… jestli zase neplánuješ nějakou poťouchlost…“ slíbala cestičku až k jeho pupíku, „… je těžké s tebou udržet krok…“ zastavila se o přezku jeho kalhot.
Usmál se a přitáhl si ji blíž, aby ji mohl zbavit podprsenky.
„Ani mi k tomu nic neřekneš?“ zeptala se ho naoko dotčeně, doodepla si šaty, vstala a odkopla je na zem.
„Už jsem toho nakecal dost…“ přitáhl si ji zase dolů.
„Lhal jsi?“ vpletla mu prsty do vlasů, už jí to bylo jedno.
„Mlčel jsem…“ povzdechl si.
Jeho horký dech ji pohladil na krku, jeho rty zamířily dolů, aby polaskaly její ňadra, pak zamířil níž. Rukou ji hladil po vnitřní straně stehen, dobýval se za lem jejích kalhotek, které už tak byly touhou po něm promáčené. Sundal jí ten poslední kousek oděvu a chvíli se jen kochal pohledem na její vzrušené tělo, teď byla jen jeho.
Pokusila se přitáhnout si ho k sobě, zaútočila na zapínání jeho kalhot, které ho nepříjemně pevně svíraly, ale nedovolil jí ho osvobodit. Jeho rty a prsty zamířily mezi její stehna, přiměly ji sténat touhou a volat jeho jméno. Vyvrcholila pro něj nečekaně rychle, jakoby se nemohla dočkat, pak chvíli jen tiše ležela a její dech se uklidňoval.
Pak ji konečně nechal, aby si ho přitáhla k sobě, ale její polibek opětoval pomalu a něžně. Její ruce chtěly bloudit po jeho těle, ale zastavil ji.
„Ne, takhle ne…“ zašeptal a pevně sevřel její dlaně.
„Proč ne? Já myslela, že tohle chceš…“ vydechla zmateně.
Věnoval jí poslední divoký pohled a zabořil tvář mezi její ňadra, jako by tím chtěl říct, že nechce nic jiného na světě, jen tohle, tenhle okamžik, její vzrušené tělo, svou touhu…
„Tak to začalo, ale teď už ne… teď chci víc, chci tebe…“ objal ji kolem pasu a položil si hlavu na její břicho.
„Vždyť mě máš…“ objala ho, jak jen jí jeho poloha dovolila.
„Ne, ne takhle… ne tady, ne teď… já… já tě chci chtít i zítra… chci, abys ty mě chtěla i zítra…“
Vstal.
„Draco, co se děje?“ sedla si, mátl ji, a co víc, děsil.
„Chci toho tolik, že riskuju, že ztratím všechno…“ zvedl její šaty a podal jí je.
Chvíli se oblékali mlčky.
„Tak vysvětlíš mi to už konečně?“ obořila se na něj, když jí dopnul šaty.
„Ano, jen… pojď nejdřív vyprovodit novomanžele…“ otevřel dveře do chodby, bujarý jásot dole prozrazoval, že půlnoc není daleko.
„Ty vážně nevíš, co chceš!“ rozzlobila se.
„Naopak, konečně v tom mám jasno… ale teď už je na to pozdě… Popelko,“ usmál se na ni smutně a zamířil dolů.
„Minuli jste velmi zajímavý únos nevěsty…“ pozdravila je Luna na konci schodiště.
Astorie, která k nim dorazila hned v závěsu za ní, vzápětí ukázala na Deana Thomase, který si Mojitem chladil napuchající tvář, zatímco se mu silně podnapilý Seamus pokoušel spravit roztrhlý ret.
„Účty z minulosti?“ podivila se Hermiona a začala pokukovat po Harrym, který byl schovaný v hloučku bývalého famfrpálového týmu.
„Nevěsta má páru, to se musí nechat…“ usmála se Astorie.
„Nebelvír vede speciální kurz pravého háku pro dívky už řadu let,“ osvětlil jí Draco, který s tím měl osobní zkušenosti.
„To by měli zavést i u nás v Havraspáru!“ zareagovala pohotově Luna.
„Myslím, že jsem našla i vhodného instruktora!“ zajásala Astorie.
Hermiona si všimla, že Draco sebou mírně cuknul, jako by podvědomě očekával, že bude označen za fackovacího panáka, ale dívky si jen věnovaly vědoucný pohled a zase spolu někam odpluly. Draco vydechl úlevou, takže mu věnovala pohled, který jasně říkal, že od ní mu ta rána pěstí ještě pořád hrozí.
Z davu náhle vykoukla hlava paní Weaslyové a Hermiona zpanikařila.
„Omluv mě!“ sykla a potopila se pod ubrus stolu s občerstvením.
Jestli něco zrovna teď nechtěla, byl to rozhovor se skoro-tchýní, zvláště pak v přítomnosti Malfoye. Proplazila se na druhou stranu místnosti a vynořila se, krytá hloučkem kolem Parvati a Levandule, které jí věnovaly velmi udivený pohled. No co, chtěl přece, aby byla trapná, ne?
Zamířila k Harrymu, který byl v podstatě univerzálním diplomatickým azylem proti komukoli, cestou zachytila Dracův pohled. Nejdříve pobaveně zavrtěl hlavou, čímž jí dal jasně najevo, co si o jejím úprku myslí, pak ukázal směrem na terasu. Hermiona chvíli nevěděla, co se jí snaží naznačit, pak si všimla Luny a Astorie, které živě diskutovaly s Nevillem… a držely se při tom za ruce.
„Dámy a pánové, půlnoc se blíží… rozlučte se s novomanžely, potom je nejspíš nějakou dobu neuvidíme…“ oznámil všem Charlie Weasley s šibalským úsměvem.
Chtěla Harryho jen obejmout a zmizet, než se na něj vrhne dav, ale ženich ji napůl zvedl do náruče a jako s hadrovou panenkou s ní „odtančil“ do středu sálu.
„Prosím, nepřenechávej mě těm fúriím, vždyť mě rozsápou!!!“ zakňučel jí do ucha.
Opravdu, když se rozhlédla kolem, viděla hned několik desítek číhajících ženštin, které se tvářily, jako by si na poslední chvíli chtěly z Harryho utrhnout něco na památku.
„Brácho!“ zavyl Ron od dveří a vrhl se na ně, Hermiona stihla na poslední chvíli ustoupit.
Pánové vypadali, že si na ploužák vystačí sami, rozhodla se najít Ginny.
„Věnuješ mi tanec?“ zmrazil ji Draco uprostřed pohybu.
Zavřela oči a napočítala do desíti, když je otevřela, pořád tam stál a zaujatě ji pozoroval s povytaženým obočím. Vrazila mu políček, ovšem mnohem slabší, než původně zamýšlela, když šla po schodech z podkroví… reakce okolí si odmítla všimnout, vždyť kdo by mu taky netoužil jednu vlepit.
„To jsem si nejspíš zasloužil,“ konstatoval.
„O tom nepochybuj!“ zavrčela na něj, začínala být naštvaná, protože tušila, že od něj se žádného vysvětlení nedočká.
Draco jí věnoval úsměv no.139, název Skoro je mi to líto, a galantně si ji k sobě přitáhl, což vzbudilo adekvátní vlnu pozornosti… ale to nebylo to divné. Vzápětí si všimla, že se Ron nejdříve při pohledu na ně dva naježil jako kocour, kterému někdo v gladech přišlápl ocas, Harry mu ale něco klidně sdělil a co hůř, Rona to od jakékoli intervence opravdu odradilo.
„Tak co se tady děje?“ pokusila se naposled uhodit na Draca, teď už bylo naprosto jasné, že NĚCO se děje a že je do toho zapletený nejen Ron, ale i Harry a s největší pravděpodobností i Ginny.
„Však on ti to tvůj drahý snoubenec pak rád vysvětlí, konec konců, byl to jeho nápad… já jen neměl důvod nesouhlasit… teď jen doufám, že to neohrozí naše nově nalezené… něžné přátelství,“ mrkl na ni.
„Jsi hrozný,“ povzdechla si.
„To jsem rád, že si to uvědomuješ, je to totiž má jediná obhajoba,“ dotančil, nabídl jí rámě a odvedl ji k Ronovi a Harrymu.
„Tak tady ji máš… já se vzdávám…“ sdělil Ronovi.
„To jako fakt?“ podivil se.
Hermiona zmateně pohlédla na něj, pak na Harryho, který na ni velmi udiveně zíral, pak zaregistrovala Ginny, která ani mezi houfem družiček nedokázala zamaskovat, jak jí spadl kámen ze srdce, nakonec na Draca.
„Budiž mi to přičteno k dobru… a teď, jestli mě omluvíte, měl bych urychleně najít svou snoubenku…“ sdělil do éteru a vzdálil se.
Ron začal divoce jásat a Ginny se ho marně pokoušela utišit.
„Brácho, klídek, být tebou, ještě bych neslavil…“ sdělil mu Harry, který v obavách hleděl na naprosto zmatenou Hermionu.
„Pomůžeš mi se převléct!“ vyhrkla na ni náhle Ginny.
„Ne, počkej, já…“ chtěla protestovat.
„Já ti to raději vysvětlím sama, hrozí tu nejedna újma na zdraví a víš přece, jaký je můj drahý bratříček… taktní jako obr v porcelánce…“ mumlala si nevěsta a táhla ji pryč.
Ginny to ze sebe soukala jako z chlupaté deky, zatímco se převlékala do sexy košilky, Hermiona jí odmítla pomáhat a všechny ostatní z šatny vyhodila. Nevěsta měla nejdříve potřebu sdělit jí, že s celou záležitostí od začátku nesouhlasila a byla nucena dělat nezávislého rozhodčího, protože Harry s celou věcí odmítl mít cokoli společného… zbytek informací už byl horší, MNOHEM HORŠÍ.
„Tak co vlastně vyhrál?“ zeptala se nakonec, marně se pokoušela být klidná.
„Malfoy mu musí zaplatit vaši svatbu, do posledního pugetu… a bude se to znova konat… na stadioně…“ kníkla Ginny.
Hermiona si chvíli připadala, jako by polkla atomovou bombu… rozhodně měla chuť se tak zachovat. Posbírala v sobě zbytek své důstojnosti a rozhodla se, že když to vydrželo doteď, vydrží to, než se novomanželé odeberou do ložnice.
Draco se vypařil, což bylo rozumné, protože jeho hůlku doopravdy měla Ginny, aby měla jistotu, že si při sázce nepomáhal magií. Na něj se vlastně ani zlobit nemohla, udělal přesně to, co se od něj čekalo… přijal hozenou rukavici s elegancí sobě vlastní. A co hůř, vlastně vyhrál, morálně určitě, to na celé čáře… zato její snoubenec u ní dost klesnul.
Ron byl v čele průvodu, který vyprovázel ženicha, slavil, jakoby nic… měla si tu facku schovat pro něj. Harry, oblečený jen v rudých trenýrkách se zlatonkami, jí věnoval prosebný pohled, jako by říkal „Vždyť ho znáš, nezabíjej ho…“ Rozhodla se je až do ložnice raději nevyprovodit, její nasupený výraz byl evidentně pro oba novomanžele příliš rozptylující, což nechtěla… zato se marně snažila, aby si jí všiml Ronald.
Trvalo jí pak skoro hodinu, než se k Ronovi dostala přes všechny přípitky, tanečky, řvaní a zpívání novomanželům pod okny a podobné vylomeniny. Nakonec jí nezbylo nic jiného, než ho odtáhnout od baru, na což reagoval dost podrážděně. Zabouchla za nimi dveře nejbližšího salonku a vztekle se na něj obrátila.
„Tak ty ses o mě klidně vsadil!“
„No a co? Vyplatilo se to, ne? Já ti věřím…“ pohodil rameny.
„Ale já tobě už ne! Všiml sis vůbec, jak mě celá tahle estráda dohání k šílenství? Že nenávidím každou vteřinu na tom pitomým stadionu? Všiml sis vůbec, že nejsem šťastná?“ rozzuřila se naplno.
„Všiml! Proto jsem chtěl, aby sis uvědomila, co všechno máš! Tys nikdy nebyla spokojená! Vždycky chceš něco víc! Tak jsem chtěl, aby ti Malfoy připomněl, jaké to kdysi bylo! Aby sis uvědomila, co máš a co můžeš ztratit!“
Udiveně na něj zůstala zírat… tak on si myslel, že další cirkus je zrovna to, co potřebuje, aby si „uvědomila, že má být šťastná, a držela hubu a krok“.
„To máš pravdu, s Malfoyem jsem si toho opravdu hodně uvědomila! Třeba to, jak mám po krk famfrpálu, rodinných oslav a starání se o druhé! A tebe!!! Ty už jednu matku máš, Ronalde, já ti druhou dělat nebudu,“ založila si ruce na prsa, marně se snažila nekřičet… ne tady a ne teď, měla křičet už dávno.
„Snad si nemyslíš, že bys byla šťastnější s tím… tím…!“ uchechtl se.
„Byla! Protože on aspoň poslouchá, co říkám!“ oponovala mu.
„Manipuluje tebou!“ přešel k ní a zatřásl s ní, pokusila se ho odstrčit.
„A ty ne? Ty snad se mnou nezacházíš jako s hračkou, kterou můžeš hodit do kouta, kdykoli nemáš náladu?“
„On si tě koupil,“ vydechl Ron šokovaně.
„Ne, nekoupil! A je mi strašně líto, že to neudělal!“
Až teprve teď si uvědomila, že to myslí vážně, opravdu jí bylo líto, že ho vyhodila z šatny na stadioně, že ho nepustila do ložnice v Benátkách, že ho nechala odejít… že se mu pokoušela odolat. Celá ta jeho malá lež byla mnohem opravdovější, než to, co měla s Ronem.
„Tak běž! Běž si za ním! Já se bez tebe obejdu!“ odstrčil ji.
Nemohla si pomoct, vybuchla smíchy… byl směšný.
„Chceš říct, maminka se o tebe postará…“
Vrhl se na ni, nejdřív se ji pokusil políbit, ale nenechala ho, tak se s ní začal prát.
„Hermionko, já tě přece miluju…!“ sápal se po ní.
„Ne! Nech mě! Přestaň!“ bránila se.
Než stihla vytáhnout hůlku na svou obranu, vtrhl dovnitř Neville a rázně od ní Rona odtrhl.
„Stačilo! Jdi se uklidnit ven!“ nařídil mu nekompromisně a vyprovodil ho z místnosti za límeček.
Venku na chodbě to jen šumělo, vůbec by ji nepřekvapilo, kdyby za dveřmi poslouchala půlka svatebčanů. Ještě stačila zaslechnout Rona, jak něco bručel, pak Neville zavřel dveře.
„Dost toho vypil…“ hlesla Hermiona a posadila se.
„Opovaž se ho ještě bránit! Já už tě víc jak před rokem upozorňoval, že to s ním táhneš jen ze setrvačnosti! Čekal jsem, že to k tomuhle dospěje a musím teda říct, že jste si opravdu nemohli vybrat lepší příležitost!!!“
Složila hlavu do dlaní, tohle nemohla být pravda, muselo se jí to jen zdát.
„Hermiono, vzpamatuj se… proč s ním vlastně zůstáváš?“ zopakoval Neville otázku, kterou jí zdaleka nepoložil poprvé… jen to bylo poprvé, co si to doopravdy uvědomila.
„Asi… asi… jsem si zvykla…“ dostala ze sebe.
Neville jí věnoval lítostivý pohled, asi ji chtěl obejmout a utěšit, ale vysmekla se mu a utekla. Nechtěla utěšit, chtěla… ale co vlastně? Zamířila do zadní části zahrady, kde se zhroutila na lavičku a tiše se rozbrečela. Byla v koncích, už neviděla správné východisko, všechno bylo špatně… to jediné hezké v jejím životě, co za poslední dobu zažila, byl křivák Malfoy.
Malfoy, kterého už deset let nesnášela, který jí opovrhoval, který se vsadil, že ji svede… Draco. Ten pitomec, který sám nevěděl, co chce, mohl ji mít, ale rozhodl se prohrát, a ona ho prosila, aby si vzal svou snoubenku a dostál svým povinnostem.
Vzadu za ní se cosi šustlo, zaslechla dívčí smích, ve tmě se mihlo něco, co bezpečně rozeznala jako Astoriiny šaty. Jako v tranzu došla až k altánku, aby se ujistila, že to, co viděla, nebyl přelud… a pak je uviděla jasně, ve světle kouzelných svíček. Pár zlatovlasých andělů, s těly propletenými ve vášnivém obětí, rty v divokém polibku… jako z jiného světa.
„Merline…“ vydechla Hermiona.
Astorie sebou vyděšeně cukla.
„Přidáš se?“ navrhla jí Luna zcela klidně.
„Láskorádová!“ okřikla ji Hermiona pohoršeně.
Dívky se trochu poupravily, Luna Astorii povzbudivě stiskla ruku, ta se usmála a lehce ji políbila na rameno.
„Mělas ji hlídat, a ne…“ Hermiona bezradně zašermovala rukama, na to, co se před ní před chvílí odehrálo, nenacházela slova.
„Však ano… žádný chlap se k ní nedostal blíž jak na půl metru,“ prohlásila Luna hrdě.
„To vidím…“ zavrčela Hermiona.
„Přece by ses na nás nezlobila…“ kníkla Astorie a zamrkala na ni svýma andělskýma očima.
„Co já… ale Draco! Ví to vůbec?“ zděsila se Hermiona, nevěděla, která varianta ji děsí víc… jestli ta, že už to ví, nebo ta, ve které mu to ona bude muset oznámit.
„Pojal podezření už po večeři…“ povzdechla si Luna a Astorie se lehce začervenala.
„Co teď teda hodláte dělat?“ zeptala se párečku zoufale.
„Já už to tatínkovi nějak vysvětlím…“ ozvala se Astorie.
„Ale kdo to vysvětlí Dracovu tatínkovi???“ udeřila na ně Hermiona.
„No přece já! Nějaké řešení už najdeme,“ prohlásila Luna sebevědomě.
Hermiona si představila rodiny Malfoyů, Greengrassů a Láskorádů u kulatého stolu, něco jako blond verze cechu vrahů, jak rokují o svých dětech, budoucnosti a správném používání kondicionéru… a znova ten Snape, s blond parukou na hlavě a hřebenem místo kladívka, v roli smírčího soudce. Ano, teď už jí to bylo jasné, tohle šílenství musí dnes skončit, nebo ona skončí U svatého Munga a stráví zbytek svého života rozhovory se svým mrtvým učitelem lektvarů.
„Je na balkoně…“ zamávala jí Luna před obličejem.
„Kdo?“ zděsila se Hermiona a zadoufala, že to nebude Snape.
„Draco přece!“
„Ale… já nemůžu…“ zajíkla se.
Obě blondýnky protočily oči.
„Jak jsi chytrá, tak jsi blbá…“ zavrtěla hlavou Luna.
„Tak běž už, přece!“ pobídla ji Astorie.
Odejít musela, už proto, že ty dvě spolu chtěly být samy… Lunin pohled jí to naznačil dost jasně. I když její hlava protestovala, nohy ji nakonec zavedly až na balkon, kde objevila Draca se skleničkou ohnivé whisky.
„Jsi v pořádku?“ přisedla si naproti, bylo to přecejen poprvé, kdy ho viděla se silnějším alkoholem.
„Snoubenku nemám, milenku nemám, zato vám oběma nejspíš budu muset uspořádat svatbu… a pak mě otec rituálně zavraždí,“ dopil sklenku.
„Ono to nebude zase tak zlé…“ snažila se ho utěšit, ale nějak ji nenapadalo čím.
Věnoval jí pochybovačný úšklebek.
„Konec konců, Astorie odešla od tebe, ne ty od ní, to ti otec nemůže zazlívat… a tu sázku jsi morálně vyhrál!“ dodala, doufala, že aspoň to by ho mohlo povzbudit.
„Úplně mě to hřeje u srdce, lepší jak pět orgasmů,“ zabručel a se skleničkou v ruce zamával číšníkovi o další rundu.
Byl roztomile zdrcený, s pošlapaným egem a uraženou ješitností, smutný a opuštěný… Luna měla pravdu. Právě teď měla udělat to moudré rozhodnutí, které by jí zničilo zbytek života, tedy nechat Draca napospas osudu a jít se usmířit s Ronem. Vždyť to se od ní čekalo, stejně jako se čekalo od Draca, že si vezme Astorii… ale ta jim oběma prokázala nehoráznou službu.
„Kdybych věděla, že tebe bude zahřívat alkohol, přijmu Luninu nabídku…“
Její manévr vyšel na sto procent, sice mu chvíli trvalo, než mu došel smysl toho, co řekla, takže se stačila zvednout a otočit, ale v příští vteřině už si ji vtáhl do klína. Malfoy a výzvy, záruka na celý život… NEODOLÁ.
„J-jak jsi to teď myslela?“ věnoval jí zkoumavý pohled, jednou rukou ji pevně držel kolem pasu, druhou odháněl číšníka.
„Mno… nevím jak ty, ale já rozhodně nehodlám dopustit, aby Ronald tu sázku vyhrál… pokud vím, platí to až do rána… a jsou sotva dvě…“
Nestihla na něj ani šibalsky mrknout, evidentně se ji rozhodl políbit dřív, než si to rozmyslí…
„A nerozmyslíš si to zase?“ odtáhla se od něj.
Jeho výraz jí jasně říkal, že rozmýšlet si tentokrát rozhodně nic nehodlá, což jí pro začátek úplně stačilo. Koutkem oka ještě stihla zaznamenat, že odcházející číšník za sebou zavřel dveře a velmi moudře zatáhl i závěsy.
„Jen tak pro zajímavost, co bys udělala?“ zeptal se jí po chvíli, když se za účelem nadechnutí vynořil z jejího výstřihu.
„Hmm… na všechno, co teď chci, by nejspíš stačil starý dobrý Petrificus totallus,“ zavrněla mu do ucha.
„Grangerová!“ vydechl naoko pohoršeně.
„No co zas?“ nezaujatě povytáhla obočí.
„Styď se!“
„Já nemám za co… a ty?“ opáčila.
„Upřímně?“ povzdechl si.
„Copak ty víš, co to slovo znamená?“ podivila se.
„Jsem rád, že do našeho… cokoli to je… nejdeš s nějakými iluzemi… o všechny bych tě totiž připravil,“ upozornil ji.
„Neměj obavy, já myslím, že my oba víme moc dobře, do čeho jdeme,“ líbla ho na nos.
„To je pravda, u tebe mám aspoň jistotu, že nebudeš myslet na Anglii,“ zavrněl při vzpomínce na jejich kratičké dovádění v podkroví.
„Momentálně mi dělá větší starosti Severní Irsko… ale… jestli preferuješ Nový Zéland… ááá, Malfoyi, neblázni!“ zaprotestovala, když ji zvedl do náruče.
„No počkej, já ti dám takový Nový Zéland!“ slíbil jí, když loktem otevíral dveře balkonu.
Pronesl ji chodbou, vyděšených pohledů si nevšímali, zabydleli se v prvním salonku. Hermiona nakonec musela uznat, že to přecejen nebyla tak strašná svatba… ano, bylo to trapné, jedna etapa jejího života skončila, ale druhá začala a rozhodně se tvářila mnohem zajímavěji, tak jak to u všech 643 Malfoyových úsměvů a šklebů bývá zvykem.
THE END
Žádné komentáře:
Okomentovat